- Art - Nostalgia

Tak jsem se rozhodla využít větší plátno, které jsem dostala k Vánocům.
Poptala jsem se, co bych mohla namalovat, a bylo mi dodáno tipu, že by to mohl být čínský drak. Tak jsem pro inspiraci otevřela WoWko a vytáhla svého modrého Cloud Serpenta, nafotila asi dvacet screenshotů a jeden vybrala, abych podle něj mohla načrtnout stavbu jeho těla.


Co mi začíná fakt vadit, je náčrt tužkou na plátně. Jasněže je to skvělá věc, ale když vám začne dělat fleky v bílé barvě, co s tím ksakru uděláte?

Každopádně tu pro vás mám menší fotopostup, a doufám, že se bude líbit! Upozorňuji, že obrázek fakt prošel od samotného začátku velkou změnou a prvotní sketch nestál ani za starou bačkoru.
A k fotkám budu mít i své vlastní poznámky, ve kterých se brzy dočtete, proč je článek pojmenován "Nostalgia".

Tady máme první sketche nanečisto do sešitku ^^

Původně měla být obloha, složená z odstínů fialové a modré, a růžovými mraky, obohacena ještě o měsíc. Nebo dva měsíce? Ani vám nevím, co to bylo. Sketch potřebuje ještě hodně úprav, ale základní rámec, podle kterého jsem hodlala dále postupovat, tu byl.

Zde už trochu více zapracovávám na pozadí. Dala jsem na jistou radu a pustila si přitom videa od Boba Rosse, které mne dosti inspirovaly co se technik týče a daly mi docela nový rozhled. Hlavy draka si nevšímejte. Je příšerná. xD

Tady už jsou hotové i mraky a voda. Upřímně mě hrozně bavilo pracovat už jenom na tom pozadí a v brzké době snad stvořím na plátno čistě nějaký landscape obrázek.

Jsem si vědoma špatné kvality fotky, avšak nic lepšího jsem tam neměla. Ono v tomto momentu jsem vlastně ani pořádně nefotila, protože se mi to fakt nelíbilo - a tak jsem to na fotku na instagram zakryla rukou. xD

Lépe dobarvené tělo. K tomu asi nemám co víc říct.

Tady už jsem začala pracovat na detailech kůže podle cloud serpentů z WoWka. A čím dál jsem postupovala, tím více se mi to zamlouvalo. 

Jinak toto jsem přidávala na stories na Messengeru s poznámkou "'Neztrácej hlavu', říkali. Ups."

Aneb ano, musela jsem zamalovat místo, kde měl mít hlavu, abych poté neměla problém s domalováváním pozadí. S temperami a podobnými barvami na plátno byste to prostě měli vzít tak, že pozadí jde úplně jako první, jinak vám to natropí problémy. A je to fakt pravda.

A z čínského draka se nám stává... Štětec!

Rozhodla jsem se pro červený ocas a hřívu, protože tak to prostě vypadalo na cloud serpentovi z WoWka. (To už používám často, co? Asi tomu dám zkratku. CSZW. Jasný.)

Tady se ztracená hlava znovu našla. Můžeme oslavovat? Paráda, oslavujemeeeee!

Nebojte, nakonec to bude vypadat líp.

Rohy. Such wow.

Někdy okolo tohoto momentu jsem dávala progress na stories na Messengeru a kdybych to neudělala, nedokážu si představit, jak by se moje existence aktuálně vyvíjela. 

Zareagovalo na to několik lidí s tím, že se jim to hrozně líbí.

A jedním z nich byl právě on. V tu dobu to pro mě byl jeden ze spousty lidí, které jsem znala z Youth Hangoutu, kam jsem během svých středečních odpolední chodila, stejně jako na CC v úterky a Q&A ve čtvrtky.

Byla jsem nadšená, že jsem se setkala tímto způsobem s další podporou, a vyjádřila své díky. 

Avšak i přes to, že se celkově lidí pořád tak trochu bojím, jsem se pokoušela udržet konverzaci a popovídat si trochu více, a nenechat konverzaci zemřít jen po pochvale a poděkování. Pravda, neměla jsem na tom zásluhu jen já, i z jeho strany tu byla značná chuť si povídat. A jelikož už jsem byla ve stadiu, kdy jsem se začala o lidi okolo sebe skutečně zajímat a byla zvědavá a snažila se jim skutečně věnovat pozornost, nebyl žádný problém držet chat naživu. Ba naopak. 

Takhle jsme se seznamovali tak nějak v průběhu spousty dní a následně se pouštěli do řeči i během YH, Q&A anebo CC, na který jsem ho jaksi po dlouhé době dotlačila.

Tedy, řekněme to tak, že jednou jsme se začali bavit a pak už tak nějak konverzace neutichala, ať už přes chat, nebo naživo. 

Brzy se pro mě stal velmi významnou osobou v mém životě, a to nejen proto, že je schopný mi úžasně pomáhat, obzvláště po psychické stránce. A stejnou podporu, ať už v čemkoliv, jsem se vždy pokoušela nabízet já jemu. Navíc jsme si hodně často prostě užívali srandu, smáli se spolu, dělali kraviny.

A kromě toho jsme občas prostě jen tak zašli ven, například si zabruslit na tehdy ještě zamrzlý rybníček. A jelikož on brusle neměl, rozhodla jsem se s ním držet basu a být taky bez bruslí. Prostě jsme po tom ledě běhali v botách, protože proč ne? 

Také jsme si kolikrát zahráli WoWko, a společně díky tomu natropili hromadu neskutečných kravin a stvořili legendární hlášky.

Jednoduše jsem díky téhle malbě poznala člověka, který do mého života vnesl tak jasné světlo, jaké jsem sama od nikoho ani nečekala. Naplnil můj život štěstím a radostí, znovu ve mně probudil chuť do každého nového dne, vůbec chuť vstát z postele a prožít další den, která mi před tím, než jsme se poznali, dost podstatně scházela.

A ode dne, kdy jsme spolu začali chodit, uběhly už dva měsíce a dva dny. 

Ode dne, kdy jsme se poznali, to budou tři měsíce a jedenáct dní. 

A já bych nejspíš nedokázala si to představit lepší.

Zpět k malbě. Zde už drakovi nechybí ani rudá hříva.

Jenže

to

prostě

nějak

nebylo

ono.

Takže o ni přišel. Stejně jako o štětinku na ocase.

A dlouhou dobu tak zůstal, čekajíc, až bude dokončen.

Přemýšlela jsem, jakou barvou nakonec vezmu hřívu a ocas, ale stále jsem se bránila možnosti fialové či růžové, protože by obě splývaly s pozadím. Za jiných okolností bych tam jednu z nich, nebo jejich kombinaci, hodila hned.

Ale nakonec jsem si vzpomněla na nejoblíbenější barvu přítele...

A vzhledem k tomu, jak silnou nostalgii při pohledu na tento obraz pociťuji, jsem se pro to rozhodla téměř okamžitě.

A bylo mi jedno, že to možná trochu splývá s barvou draka. A bylo mi jedno, že by to mohlo být barevnější.

Hluboko uvnitř jsem cítila báječné uspokojení tím, že se to k okolnostem, ke vzpomínkám, ke všem faktům okolo tohoto obrazu, prostě hodí. 

Prostě je to teď celé... just right. Přesně takové, jak popisuji i své pocity, které vnímám ohledně svého vztahu. Že je najednou všechno nějakým způsobem prostě správně.

Pro porovnání, změny od zdánlivě hotového obrazu s rudou hřívou až ke konci. Obzvlášť na krku jsem si dala záležet na jemně prostorovém efektu.

Ale celkově k malbě... Nejen že jsem dosti spokojená, ale opravdu mě doslova polévají záplavy vzpomínek už jen při pohledu na tento obraz. Vzpomínky na dobu, od které začalo být všechno mnohem lepší, mnohem šťastnější, mnohem živější.

Vzpomínky na dobu, od které začalo být všechno prostě správné.

Děkuju moc za všechno.

_{^{S láskou v srdci}}

_^Nautileen.