Proč nedělám Creepypasta OCčka?

Mám hromady nápadů na nové a nové postavy.

A hlavně na postavy s tragickým backstory a se sklony k sadismu.

S těmito nápady bych mohla vytvořit tucty Creepypasta postav, které by však prakticky byly pořád o tom samém utrpení. Toho je v Creepypastě strašná hromada a už to prostě nedělá tu starou dobrou Creepypastu. Už z toho jsou prostě kraviny o OCčkách, kde se každý snaží proslavit, a proto vymýšlí absurdnější a nesmyslnější příběh.

Mohla bych být taky jednou z těch a vybrat si nějakou z mých postav, která hodně trpí a nemá problém se způsobováním fyzické bolesti až smrti.
A mám jich tu docela dost. Werdaish (kterou nechávám trpět asi nejvíc), Farion (který je druhý z těch, co trpí nejvíc), Kirelaj, Rallar, Srildein, Tarudish, Auree, Rafielle, Naitria, Shendrai, Aaron, Jess, Oliver, Enarya (a mám sto chutí sem připsat i Vilana, jen tak z prdele, abych viděla reakci Maky xD). Mohla bych pokračovat dál, ale pak bychom se dostali až k těm, u kterých utrpení tak závažné také není. Pak bychom se dostali až k těm, kteří mají cool design, který stojí za zpracování. Třeba takový Lazien se zelenou kůží a rohy, temně zelenými vousy a vlasy svázanými do culíku a jedním okem bílým, druhým oranžovým, navíc jeho obočí je ve formě takových plných teček nad očima. Prostě jsem si hrála v rinmaru games.
A i z takových bych mohla udělat Creepypasta OC, mohla bych se tu zase pokoušet nějak proslavit svou postavou (lol, jako kdyby nestačilo, že jsem se docela "proslavila" svým starým blogem a shitloadem překladů + vytvořením a rozšířením #STCPF, haha (uhm, Nauti, za STCPF už ti nikdo žádný zásluhy nedává, protože na tebe všici serou)).

Ale já to neudělám.

Zní to sice krásně, být v Creepypasta komunitě populární, ale ve skutečnosti je to strašnej shit, snažit se vytvořit originální ÓCéčko a pak s ním dělat art trady a vymýšlet mu co nejstrašidelnější příběh a fantazírovat, jak zabíjí po boku Creepypast ve Slendy Family. (To je mimo jiné samo o sobě hrozná hovadina). 

Jasně, hromada OCs se stala populárními a lidé to přeci čtou! A píšou je všichni, tak proč nemůžu taky?

Řeknu vám důvod. 

Spousta z vás nepřišla do Creepypasty kvůli děsivým příběhům, o čemž Creepypasta v samotném jádru, v samotném původu je, ale přišli jste sem kvůli všem těm postavičkám, jako je Jeff, BEN, Jack, Toby, Painter, Puppeteer. Přišli jste sem kvůli věci, která do tohohle fandomu prostě nepatří. Get it?

Zkuste si představit, že chcete dát svoje Creepypasta OC na Creepypasta Wiki. S největší pravděpodobností vám ji nepřijmou. 

Možná si řeknete, že v tom případě jsou blbí, a budete to publikovat někam jinam.

Come on.

Týpci z CP Wiki rozhodně nejsou blbí. 

Jenom vědí, co je pro fandom dobré, co je děsivé. 

A proto z Wikiny odmítají naprostý trash, protože prostě do tohohle fandomu nepatří.

Mohla bych udělat to, co spousta z vás,

a začít vytvářet ze všech těch postav, které jsem vyjmenovala, Creepypasty. Ale buďme k sobě upřímní. Co asi vymyslím za "strašně creepy backstory" k Werdaish? Jak ta potvora sakra přišla k rohům? Co se jí stalo, že sotva přežívá?

Mladá Daisy Weedsová byla normální studentkou na škole. Mezi spolužáky se příliš neukazovala, byla taková nevýrazná, nikdo se s ní extra nebavil, ale to jí nějak nevadilo.

Když přicházela domů, zažívala trauma. Nejen že po cestě domů musela procházet okolo čtvrti, kde ji děcka nemohla vystát. házela po ní rajčata a kameny, ale doma měla tyranizující rodiče.
Začaly ji pronásledovat noční můry o démonce s rohy, která vypadala skoro jako ona. Jednoho dne uřízla rohy jednomu zvířeti a začala si je bolestivě přidělávat na hlavu. Už trpěla dost, takže jí další utrpení nevadilo. Nakonec, s rohy na hlavě, se rozhodla s tím vším skoncovat a pobila celou svou rodinu a všechny, kteří ji neměli rádi. Začala vraždit a odteď si říká Werdaish. 

Vidíte, co je to za bullshit?
A spousta lidí z "CP komunity" by to brala jako normální backstory pro Creepypasta postavu.

Sorry, ale z tohohle důvodu odmítám své postavy, které přestože je nechávám trpět, tak stále strašně zbožňuji, vystavovat Creepypasta fandomu nebo je do něj zapojovat. 

Jistě, vymyslela bych smysluplnější příběh, ale tohle byla taková sumarizace toho, jak běžně backstories Creepypasta postav vypadají. 

Spíš preferuji jednodušší věci.

Werdaish je démon.

A vlastně ani ještě nemá backstory. 

A vlastně pochází ze světa démonů, stejně jako Lazien, Srildein, Tarudish, Auree, Rafielle a spousta dalších. 

Proč bych vytvářela Creepypasta OCčka, když můžu mít vlastní svět vlastních příběhů s vlastními pravidly? Proč se budu omezovat Creepypasta fandomem, proč bych se měla snažit ten příběh udělat přehnaně děsivý, když můžu postavu zasadit do vlastního světa a vytvořit si svoje vlastní pravidla?

Prostě mám pocit, že příběhy v Creepypasta fandomu nezažívají tolik volnosti. Že psaní příběhu v tomhle tématu si prostě neužijete tolik. 

Třeba své staré OCčko Izumi Nomoto/Heart Beat jsem se rozhodla předělat na normálního člověka v jednom universu. Z Arisu, mé prakticky druhé OC, která měla ovázané jedno oko, protože o něj přišla, se stala Arianna Suez, členka Nightmare Hunters. Už dávno to není Creepypasta, místo toho je to takový... Lovec Creepypasty.
Z Maiyi Meo, která měla původně být další Creepypastou a až poté jsem se rozhodla z ní udělat hlavní postavu FNaF 2 FF, je teď May Michinson, hlavní postava mnohem vylepšenější FNaF 2 FF (Forever With Us. Jsem tak strašně hrdá, že už to vychází qwq). Allison se propadl do temných hlubin mého odpadkového koše a nemá cenu se k němu vracet. Hjortmanna asi přetvořím na démona, Rinarelle je už taky dávno v koši, Eriwanne zrovna tak. Něco se ještě dalo zpracovat, něčeho už jsem se prostě musela zbavit.

Odmítám psát Creepypasta OCčka. Místo toho se raději půstím do něčeho ryze originálního a mého vlastního.

Třeba teď jsem začala psát nový příběh z onoho démonického světa, odehrávající se poté, co většinu démonů vyhnala Nortígrainská magie. 

Příběh jsem pojmenovala Exorcistům vstup zakázán a neskutečně moc mě to baví.

Jednou z významných postav zde je Auree. Přišla by mi strašná škoda, kdybych tuhle postavu využila třeba do nějaké Creepypasty, protože to, že je to nejlepší profesionální vymýtačka démonů v celém obrovském městě, kde se příběh odehrává, je prostě mnohem víc cool!

Werdaish sice zatím nemá příběh, ve kterém by tvořila hlavní postavu, ale i tak ji naprosto zbožňuji a nechtěla bych z ní dělat pomocí Creepypasty trash. Farion je pro mě úžasná postava se svou historií, povahou a bolestmi, a rozhodně ho Creepypastě nechci vystavovat. Rallar, Kirelaj a Shendrai jsou boží týpci s úžasnými schopnostmi, na které jsem dost podstatně hrdá. Auree, Srildein, Aaron, Oliver, Jess a Enarya jsou inteligentní lovci cizích bytostí ohrožujících jejich svět. Naitria je zavržená celým světem a dokonce i vlastní rodinou, ale přesto má stále sílu být samostatná a bojovat za svou existenci a práva. (A je to mimo jiné drak.)
Všechny tyhle postavy jsou umístěné do světů, které jsem sama vytvořila (kromě Naitriy, tu jsem umístila do WoW universa :D), na které jsem strašně hrdá, a přestože spoustě z mých postav jsem docela zavařila život, jsem na ně strašně pyšná a mám je hrozně ráda. A právě proto, že mi tolik přirostly k srdci, bych je rozhodně nechtěla označovat jako Creepypasty, protože mezi Creepypastou by z nich byl trash a odpad, protože Creeypasta má jiná pravidla.
Já sama jsem neskutečně nadšená z vlastních světů, vlastních příběhů, z něčeho, co pochází z mé hlavy a nemusím se přitom držet nějakého pravidla "musí to být co nejděsivější".

Mám prostě takový pocit, že spousta autorů v Creepypasta komunitě se už nechce věnovat ničemu jinému, než Creepypastám. V nějakých originálních příbězích mimo téma Creepypasta nevidí smysl, protože díky tomu se přece v Creepypastě neproslaví. 

Jako, guys. ono by to i nějak šlo.

Jen se nesmíte bát přicházet s naprosto novými věcmi! Nemějte strach a popusťte uzdu své fantazie, nezaměřujte se jen na ty děsivé věci! Chytne se vás nějaký zvláštní, neobvyklý nápad? Nepouštějte ho jen proto, že se vám nehodí do tématu! Využijte ho, nemějte strach!
Třeba nebude v tématu, ale určitě to bude něco, co jste vytvořili vy a na co byste měli být hrdí. 

Začínám s komiksy

Vždycky mě to fascinovalo.

Docela nedávno jsem koukala na videa Marka Crilleyho a sledovala, jak pracuje na svých komiksech a jak dává v youtube videích rady, co dělat, co zlepšovat, jak si s čím poradit. 

Ve své minulosti jsem měla období, kdy jsem vážně chtěla pracovat na komiksech - kdysi to byl jen jednoduchý příběh o zvířátkách, načrtnutý ledabyle. Mohlo mi být maximálně jedenáct let.

Potom tu byl pokus o zkomiksování Masters of Cyberspace. Pořád mám v sešitě ještě pokusy na to, ale nikdy to nějak nebylo ono a navíc na to nebyl čas, tak jsem to odložila na dobu neurčitou.

A v aktuální době prázdnin jsem přemýšlela, jak bych jen mohla zkombinovat moji vášeň k sólování ve hře World of Warcraft (jistěže ráda hraju s někým, ale častěji u toho sedím prostě sama :D) se svým blogem a svou tvorbou, a při konverzaci s Migdosem mě napadlo, že bych mohla udělat nějakej "fotopříběh". 

Trvalo mi asi den, než mi došlo, že to je prakticky návrh na komiks.

Ale naprosto osraný komiks x'D 

Řekněme, že jsem potřebovala vědět, zda mě to bude bavit a zda to bude vypadat dobře; potřebuju se do komiksování nejprve nějak vžít, a až poté se do toho vrhnout úplně. 

Takže jsem se rozhodla prostě nafotit screenshoty a sestavit z toho komiks.

Mark Crilley mě k tomu hrozně inspiroval.

Ale asi by to nevzniklo nebýt Ami a jejího komiksu Royal Soul Tale.

A teď mám za sebou aranžování prvního krátkého komiksu a na řadě je přidání textových bublin a textů - a bude to všechno! Bude hotovo!

Jak vypadala tvorba komiksu?

V první řadě jsem se přihlásila na WoWko, na free server Firestorm s datadiskem Legion. 

Místo běžného realmu Sylvanas jsem otevřela funserver Greymane, kde každá postava začíná na levelu 110, což je maximum. A to se mi hodilo; to mi hrálo do karet. Založila jsem si novou postavu.

Ale následně jsem nešla fotit, to vůbec ne. Místo toho jsem se vydala do dungeonů a raidů a začala sbírat vybrané kusy oblečení pro speciální transmog (změna vzhledu oblečení), který se mi maximálně líbil a pro postavu se hodil.

Až poté jsem si mohla dovolit začít něco fotit.

Po nafocení screenshotů podle předem vymyšleného děje jsem přešla do editoru (Photoshop), tam jsem se rozhodla, jak velká bude každá stránka, a postupně jsem začala do každé přidávat fotky. Po třech stránkách jsem pochopila, jak to funguje, a mohla si rozepsat, co se v následujících stránkách odehraje.

Aranžováním to ale nekončí! Pak přišly filtry zlepšující vzhled fotek a sem tam nějaké to detailní ořezávání. Následoval ještě cover art a poté speech bubliny. Nechtěla jsem tam dávat nějaké ty basic bubliny, tak jsem vyřízla speech bubble z WoWka a sehnala si font, který tam patří, a začala přidávat textové bubliny. To samé s rámečky s textem. Prostě převzato z WoWka (kvůli "autentičnosti", haha :D)

Ale zase mám za sebou nějakou tu zkušenost a strašně mě to začalo bavit. Určitě se jim budu věnovat ještě v budoucnu, chci udělat komiks o Vareen a o Zakki, které budou oba dva mnohem delší a možná rozdělené i na více částí.
Rozhodně neříkám, že bych chtěla seknout s psaním a přešupačit se na komiksy. Vůbec.
Jenom jsem si mezi svůj seznam zálib přidala něco nového :3

Doporučuji tuto techniku pro Lazy-Asses, protože se s tím tak člověk docela dobře naučí a sžije se s tím x3

Playlisty, hudební objevy, celkově hudba

Strašně moc chci psát všechny tyhle články o hudbě.

Hrozně moc mě baví se tady na blog vykecávat o nových písničkách, dělala bych to pořád dokola.

Pamatujete si na článek Hudební tsunami k roku 2018? Tak přesně takhle.

Furt mi ale něco bránilo.

A až teď jsem se rozhodla, že se na tu zábranu prostě vyseru.

O co jde?

Tak trochu o víc věcí.

Zaprvé,

články s hudebními objevy mám tady v rozepsaných očíslované chronologicky a předpřipravených seznamů, které chtějí dopsat, je tu prosím pěkně 15. A dlouho jsem váhala, jestli je mám doplňovat všechny najednou do minulosti, až je dopíšu, nebo jestli je mám publikovat od jedničky v přítomnosti, až je dopíšu všechny. Ale čas běží a běží a ještě není ani jeden hotov, což mě brzdí, protože mám nové věci, o kterých chci mluvit. 

Můj perfekcionismus by trochu trpěl, kdybych to zpřeházela. Alespoň to jsem si myslela. 

Ale jak se tak v poslední době učím analyzovat sebe samotnou, zjistila jsem, že to takhle smýšlím hlavně pro komfort čtenářů a že by to mně osobně nevadilo.

A víte vy co?

Udělám to tak, jak to chci já. Zaprvé - aby tu něco bylo; zadruhé - protože si myslím, že stejně nemá cenu to řadit chronologicky; jistě, čísla tam jsou, a to asi stačí, protože ta seřazenost nemá tak úplný význam. 

A že lidé se zájmem o tuhle hudbu si to rádi přečtou co nejdříve.

Zadruhé,

mám kromě hudebních objevů i playlisty. To by znamenalo, že budu o jedný písničce kecat víckrát a často úplně odlišně.

"Nebude to vadit?" říkala jsem si a díky tomu se od toho držela dál.

Ale sakra nebude! okřikuji se teď. Myslím si, že pokud se někdo dostane ke čtení těchto článků, rád si přečte cokoliv s hudbou, ať je to dřív, nebo později.

Prostě bych se měla přestat tolik bát něco publikovat.

Bojuju s tím, guys.

A zatím vidím pokroky :3

See ya!

(Nezapomeňte, už zítra tu je prolog FWU x3)

Forever With Us

Anotace:

Ne v každé pizzerii najdete roboty, kteří svými koncerty tvoří zábavu dětem. Je pravda, že jde o obrovské lákadlo pro nejmladší, ale za jakou cenu?
Přes den se chovají tak, jak jsou naprogramováni. Baví děcka.
Přes noc se z nich stává noční můra pro nočního hlídače, jelikož ožívají a jejich chování je nepředvídatelné - ale mají jasný cíl. Dostat nočního hlídače.

Avšak co se stane, pokud se do pizzerie někdo dostane mezi zavíračkou a začátkem práce nočního hlídače?

Informace k příběhu:

Tato fanfikce má svůj původ na mém starém blogu a nyní se objevuje jakožto její novější verze, s obrovskou spoustou nových úprav. Pro více informací o její staré podobě prosím otevřete Historie Forever With Us.

Nesu plná autorská práva za samotný příběh, jeho text a nápad, a za postavy May a Sammy Michinson.
Na umístění děje (Freddy Fazbear's Pizza) a zbytek postav (roboti v pizzerii a noční hlídače) má právo Scott Cawthon, tvůrce hry Five Nights at Freddy's.

Nepovoluji práci kopírovat, využívat pod cizím jménem, manipulovat s ní, využívat ji komerčně, ani žádnou jinou manipulaci.
Nemám problém s fanarty, pokud na mě odkážete.
Jakékoliv čtení příběhu na youtube je nejprve nutno domluvit se mnou.

Děkuji za pochopení.

Související články:
- starší verze
- Wattpad
- Darktown

Kapitoly:

Prolog první části

Kapitola 1.
Kapitola 2.
Kapitola 3.
Kapitola 4.
Kapitola 5.
Kapitola 6.
Kapitola 7.
Prolog druhé části
Kapitola 8.
Kapitola 9.
Kapitola 10.
Kapitola 11.
Kapitola 12.
Kapitola 13.
Kapitola 14.
Kapitola 15.
Kapitola 16.
Kapitola 17.
Kapitola 18.
Kapitola 19.
Kapitola 20.
Kapitola 21.
Kapitola 22.
Kapitola 23.
Kapitola 24.
Epilog

Vlastní postavy:

May Michinson
Sammy Michinson

Credits:

Five Nights at Freddy's
(Freddy Fazbear's Pizza, Freddy, Bonnie, Foxy, Chica, Toy Bonnie, Toy Freddy, Toy Chica, Mangle, Balloon Boy, Marionette, Golden Freddy, Mike Schmidt, Jeremy Fitzgerald)
© Scott Cawthon

Hovno

HovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovnoHovno

Další blogový design

Pořád jsem byla se vzhledem blogu děsně nespokojená. Furt to vypadalo obyčejně, přeplácaně, nemělo to funkce, které jsem chtěla... A zdálo se to takové odrbané.

Nutno říci, že všechny dosavadní vzhledy blogu byly založeny na základních šablonách a pouze customizovány mnou. (Články o vzhledech brzy dodám, slibuji.) Šlo o nějaký hezký styl (převážně motiv Okno s výhledem) a zajímavou tapetou, následně jen lehce editováno, přidány gadgety, které se mi líbily...

Až poté, co si Migdos založil blog, mi došlo, že je možné využívat šablony stažitelné z okolních webů. Následně jsem strávila několik hodin hledáním něčeho, co by mi vyhovovalo, dokonce jsem i vypisovala na papír, co bych si představovala za design, co bych od něj potřebovala, jaké barvy by se mi líbily. Došla jsem k závěru, že je snad i hezčí jednoduchost, minimalističnost. Jednoduchá kombinace černé a bílé. A stáhla jsem si tak několik designů a všechny postupně poodstraňovala.



Nad aktuálním designem bych se ale ve výpisu nepozastavila, kdybych si nevšimla jeho názvu. Jmenuje se "Deep blog", a toho jsem se nevím proč strašně chytla.

Pak následovalo jen editování a editování a... teď jsem s tím strašně spokojená ^-^

Kromě spoustu věcí, které vám jistě dojdou, tu je i možnost poslání zprávy na messenger mé FB stránky v pravém dolním rohu obrazovky webu.
By the way - mám novou FB stránku a brzy v dalším článku objasním, proč tomu tak je.

Myslím si, že tu není nutno něco dalšího vysvětlovat. Vše je, doufejme, dostatečně pochopitelné.

Snad se nový design líbí! :3
Děkuji SoraTemplates a MyBloggerThemes za poskytnutí :3

Under reconstruction

Zase měním design blogu.

Ale tentokrát mi to už snad bude vyhovovat.

Děkuju moc Migdosovi za psychickou podporu pomocí telefonátu a zpráv a vůbec za pomoc nalezení něčeho, co mi vyhovuje. 

Prozatím tu nefungují odkazy a spousta dalších věcí, ale co nejdříve na to dojde. Jen chci upozornit, že prozatím, po dobu pár dní, nebude blog fungovat přesně a perfektně.

A brzy dodám i články o předchozích designech, ať je to tu kompletnější ^-^

- Art - Hippie girl - Sammy Michinson

Bohužel žádný art s May Michinson, protagonistkou brzy publikované fanfikce Forever With Us, zatím nemám (Ale plánuji to brzy napravit, slibuji!), mohu vám tu ukázat její mladší sestru Sammy Michinson, která se ve fanfikci objeví zrovna tak.

Sammy je jednadvacetileté hippie děvče, novinářka. Možná krapet stydlivá, ale to jí i tak nebrání být sociální, jak jen může - její práce to přeci vyžaduje.

Tento sketch mám pořád. Řekněme, že se mi strašně líbil a bála jsem se, že to podělám, tak jsem si ho nakopírovala a začala pracovat na kopii. A sketch se mi pořád neskutečně líbí. :3

Do ruky beru pero a tuš. Proč sakra pero a tuš, proč ne fixu? Nevadí, to je přeci fuk. A jak říkám, je to kresleno na kopii sketche.
Nevím, co k tomu říct více. Vlasy prostě čárám, jak mi to ruka dovolí. Nic extra, honestly.

A v rukou mi leží můj vodovkový štětec. Ready vybarvovat!

Ve vlasech zatmavuji jen některé plochy tmavou hnědou, na místa, která mají být světlá, přimíchávám i žluté odstíny. Nutno dodat, že jde o anilinky, které mají mnohem výraznější barvy, než běžné vodovky.

Já vím. Takhle to vypadá strašně. Kontrasty teprve přijdou, nebojte :3

Obličejík už nabírá trochu více té barvy díky oranžové. Většinu plochy tváře, až na nejsvětlejší místa, jsem vzala žlutou, a nyní dokrášlila tmavé plochy oranžovou. Občas pro efekt přidávám ještě červenou, ale tu jsem tentokrát vynechala.

Zde má oranžová ještě jednu vrstvu. Brýle jsou namalované tak, že jsem nejprve zabarvila spodní část plnou barvou, počkala, až uschne, a následně jen lehce rozetřela červenou po horní straně brýlí. Občas to potřebovalo několik vrstev, než to uschlo.

Zde máme i triko. Původně jsem chtěla udělat i pozadí a možná se na něj někdy přeci jen vrhnu, ale nyní jsem s tím spokojená tak, jak to je. Taky bych ráda dodala, že v malování vodovkami, nebo respektive anilinkami, dost často pracuji s vodou, abych měla odstíny co nejjemnější, a poté přidávám vrstvy.

To by bylo asi vše k dnešní kresbě...
Jak to uzavřít?

Um...

Těšte se na Forever With Us!