- Art - On The Nether Wings

Rozhodla jsem se pořídit si plátna a naučit se malovat i na ně - když už mám v pokoji malířský stojan, bylo by škoda jej nevyužívat. První pokus dopadl, myslím, velmi dobře, avšak problém byl v tom, že jsem využila anilinky. Teda, hlavně anilinky. Na plátno. Nedává to smysl, avšak jevilo se to jako nejlepší způsob pro zbavení se šíleného strachu z možného neúspěchu na prvním plátně. Přes všechny pochybnosti si však myslím, že to přeci jen nedopadlo nějak příliš hrozně, mám to dokonce vystavené v pokoji a jsem na to poněkud hrdá. 

Na další plátno jsem chtěla už pomocí temper vystihnout něco, co by připomínalo Nagrand - lokalitu ve hře World of Warcraft. Nejsem ale tolik skilled - a když jsem následně posílala Aničce fotku, odpověděla, že to je nepovedený, ale že by se mi to snad povedlo zachránit. Upřímně, ani mně se to nelíbilo.

Nechala jsem to ležet dobrých několik týdnů, myslím, že déle jak měsíc. Vůbec mě nenapadalo, jak to zachránit. Sem tam jsem hrála WoWko a právě v onom Nagrandu fotila pár screenshotů, které bych mohla poté publikovat na Instagram... a s jednou hezkou fotečkou jsem dostala skvělý nápad. Přemalovat to.

Samozřejmě jsem nemohla ani trochu počítat s tím, že by to mohlo dopadnout přesně takhle. Obrázek se mi ale nesmírně líbil, a myslela jsem si, že i barevnou kombinací by to mohlo vypadat lépe, než ten Nagrand původně. A tak jsem vzala tužku a začala po pomalovaném plátnu čárat, dokud jsem nějak nenačrtla draka a jezdce. Pak jsem vytáhla tempery. No, dvoje tempery. Jedny jsou od Koh-I-Nooru a báječně kryjí, ty druhé nekryjí vůbec a ani si nejsem jistá, jestli to vůbec jsou tempery, a pokud jo, tak ne moc kvalitní, ale zato mají krásné, jasné barvy, skoro jako u anilinových vodovek.

V tento moment jsem začínala být přesvědčená, že to nedopadne tak hrozně, jak jsem se obávala, a proto jsem začala i více fotit. A abych dosavadní postup popsala, nejprve jsem vzala hromady bílé barvy a totálně s ní likvidovala valnou většinu doposud namalované práce. Vtip byl v tom, že se to stále rozmazávalo a rozpíjelo a brzy jsem místo bílé získala světlou zelenou, mordou nebo oranžovou. Ale fialová se mi, myslím, docela povedla - a nějak neřeším, že není přesně jako z předlohy. Jen ty stromy dělaly poněkud velké problémy.

Zde mi přestalo vyhovovat křídlo - přestože jsem se pokoušela jej namalovat dle fotografie, nevypadalo to vůbec... logicky. Sama teď netuším, jak se mi povedlo ten screenshot pořídit, protože jsem to zkusila znovu, abych lépe pochopila tu anatomii, a vůbec to nešlo. Proto jsem také to druhé křídlo rovnou udělala podle svého. Také přibyly typické bílé čáry Netherwingových draků a základ pro krystaly na zádech (zadku :---)). A také sedlo, jehož detail stále obdivuju. Mám z něj radost - hrozně jsem se bála, že to nevyjde. Ale ne natolik, abych to nezkusila. ^^ 

Foceno při trochu jiném světle, ale tady si můžete všimnout, že nejen že mám křídla jakž takž hotová, ale zmizely i stromy, na které jsem neměla trpělivost. Také jsem postavu i oblékla, bohužel však ne úplně dle předlohy. Chtěla jsem ji obohatit i vlajícím pláštěm, ten jsem ale nakonec znovu zamazávala, protože tam celý dojem kazil. 

Rozhodně chybí pokrývka hlavy a zbraň. No co? Zobrazuji tu vyjížďkový let sloužící k obdivování nádher Nagrandu, ne člena bojové letky, alespoň nyní ne! I když je pravda, že jsem skutečně nechtěla malovat Aluneth (ta zbraň má jméno, pro neznalce :D), protože na tak malinké plátno bych všechen tento detail nevystihla. A čáry na křídlech draka také tolik nevyšly, ale... to už se stává.

A tady máme obrázek celkově hotový. Víc k tomu asi nemám co říct, jedině to, že pokud také chcete zkusit malovat na plátno, ale bojíte se, určitě se nenechte držet zpátky tak, jako po dlouhou dobu já. Pokud cítíte neúspěch, jako kdyby byl na dosah, nenechte se jím odradit! Začněte na takovýchhle malých plátnech - třeba tato mají rozměry cca 17x23 a prodávají se po dvou v Kiku, alespoň u nás. Využijete-li tempery, budete moct kdykoliv cokoliv přemalovat, a výsledek mnohdy opravdu stojí za to - třeba já jsem vážně překvapená, že to vyšlo takhle... dobře. Alespoň tak to cítím já... protože si dokážu představit, že by to mohlo být i horší :D A jako vždy upozorňuji, že pracuji-li podle předlohy, dělám si tam vždycky, co se mi zlíbí, a nikdy se jí přesně neřídím. Kdyby jo, mohlo to dopadnout úplně jinak... Ale to bych z toho neměla ten správný pocit. 

Hudební objevy #4 - Hudební tsunami k začátku 2018

Za poslední dobu jsem toho sice udělala velmi málo a často jsem jen seděla u WoWka a snažila se tak uklidnit svou mysl, ale na druhou stranu jsem díky tomu povstala tváří v tvář naprosté tsunami báječných písniček - protože jsem hudbu ze hry nahradila Spotify rádiem, které mi vybíralo skladby v závislosti na mých playlistech. A tenhle článek píšu proto, že o nich chci sakra hodně povídat. 

Začalo to novými písničkami od Fall Out Boy. Nutno říct, že tuhle skupinu prostě žeru. V době, kdy jsem si rádio zapnula, jsem měla nejraději Novocaine, Uma Thurman a The Phoenix. Když mi rádio pustilo Fourth Of July, byla jsem zprvu nesmírně zmatená, protože jsem to intro odněkud znala. Poté mi došlo, že je z reklamy na auta. Každopádně velmi brzy se tahle písnička dostala na seznam oblíbených. 

Poté přišlo Irresistible. Demi Lovato a Fall Out Boy dohromady. Zprvu jsem si nebyla jistá, zda to bude hezké, ale pak jsem dostala pocit, že mi písnička je trošičku povědomá - možná z rádia - a po prvním poslechnutí se mi začala líbit. Sice bych ji určitě nemohla poslouchat stále dokola, ale i tak jsem ráda, když se mi v playlistu objeví. 

Young and Menace. Poprvé jsem si řekla, že to je už tak trochu děsný, ale něco mě donutilo si písničku pouštět ještě jednou... a ještě jednou... a přestože už je taková jiná, začala se mi neskutečně líbit. Patří do takového toho mého playlistu, kde jsou více sick písničky, kdy je to všechno takové crazy... Prostě taková ta část mého já, kterou nerada ukazuji ostatním. A divíte se mi? :D

Když mi rádio pustilo The Last Of The Real Ones, málem jsem zakřičela "Konečně!", protože jsem ji slyšela už dříve na Evropě 2 při připravování snídaně, ale nějak jsem neměla chuť ji hledat. Avšak od téhle chvíle jsem si oblíbila jak text, tak hudbu... nemohu si stěžovat! :D

 

Rádio mi také konečně ukázalo skupinu, o které jsem mnohokrát slyšela na Tumblru, avšak nikdy jsem si od nich nic nepustila. 30 Seconds To Mars. Když jsem prvně zaslechla Walk On Water, nějak jsem si myslela, že to jsou Fall Out Boy. :D Písničku jsem si hodně rychle zamilovala, jen co je pravda!

Pak od 30STM přišlo This Is War. Sorry, ale to prostě nejde... Ta písnička mě málem rozbrečela, protože je sakra nádherná. Taky jsem hnedka velmi omezila její výskyt v playlistech, protože kdybych ji poslouchala velmi často, už by mi nepřišla tolik výjimečná. Takže ji poslouchám jen zřídka a díky tomu dosahuji toho, v co jsem doufala - stále z ní cítím stejné silné emoce <3

City Of Angels. Neposlouchám ji tak často, ale od první chvíle mi přišla tak krásní, jako ta předchozí. 

Následuje tu Papa Roach. Ke dvěma skvělým písničkám, které jsem znala, Help a American Dreams, jsem přidala ještě dvě další. První z nich je Born For Greatness, se kterou se sice tolik nechlubím, protože nestojím o to, aby po mně zase mamka házela ty pohledy "Co to zase posloucháš za ...", ale naplňuje mě... adrenalinem? :D

A potom Bleeding Through, ke které nemám tolik svých keců, ale je snad ještě hezčí ^^

Po velmi dlouhé době jsem se konečně také dostala k novým písničkám od úžasných American Authors, od kterých jsem několik let znala jen tři skladby - avšak jsou to tři skladby s vysoce pozitivní energií, která z nich přímo sálá. Luck, Believer a Best Day Of My Life. Teď mi v rádiu zazněly i další a já si tak Authory oblíbila zase o něco víc - a to obzvlášť i proto, že mi svými písničkami umí udržet a vylepšit dobrou náladu. První z nich je I'm Born To Run.

Dále Pocket Full Of Gold. Jsem jediná, která z této písničky cítí čirý sass? Nevím, jak to vysvětlit... Prostě se tady autor písničky do očí směje těm, kteří kritizují chtíč, a mně se to na tom hrozně líbí. :D

No Love. Pouštěla jsem si ji při jízdě autem, kdy za oknem byla jasná obloha, svítilo slunce, avšak celou krajinu svíral chlad, a ta atmosféra, spojená s textem a hudbou písničky, mě málem dohnala k slzám. A hrozně se mi líbí. 

Potom What We Live For. Ta je taky nesmírně hezká a cítím z ní tu jejich obvyklou pozitivitu, na kterou jsem od jejich hudby byla vždycky zvyklá. Jízda v autě s touhle písničkou v uších mě naplnila takovou tou energií, adrenalinem, že jsem měla vážně chuť vyzkoušet třeba let rogalem... nebo tak něco. Woah :D

A další, Go Big Or Go Home, mi přijde jako další vyloženě typická od nich. Asi k ní nemám co víc říct... ale totálně ji zbožňuju. :3

Pride je jedna z těch, které bych od nich tolik nečekala, a tím poukazuji na trochu zvláštěnší refrén, ale zvykla jsem si na ni hrozně rychle a vždycky si ji ráda zazpívám. :D

Rádio mi mimo jiné pustilo i My Demons od Starset, které jsem nevěnovala příliš pozornosti, avšak poté mi ji doporučil i kamarád a já si více všimla textu a celkově i té hudby... Když se zaměřím na to, co písnička říká, běhá mi sem tam mráz po zádech, ale je to jinak hrozně hezké ^^

Pak jsem v rádiu objevila dvě docela skvělé skupiny, o kterých jsem neměla ponětí, že existují - jedna z nich je Bowling For Soup. Nikdy předtím jsem o nich neslyšela ani slovo, ale oblíbila jsem si je docela rychle. Velmi ráda bych tu poukázala na naprosto úžasnou písničku Here's Your Freakin' Song, u které je hrozně důležitý text. Vážně neskutečně. Protože když jsem ji slyšela poprvé, nějak jsem v první sloce pochopila, o čem zpěvák mluví,... a pak přišel refrén. To je normálně něco neskutečnýho, hrozně mě to rozesmívá a naprosto to zbožňuju. Doporučuju, 10/10 :'D

Avšak první, kterou jsem od nich slyšela, je High School Never Ends, která je taky naprosto báječná a svým způsobem i dost pravdivá. Jen si ji poslechněte! :D

A ještě určitě Punk Rock 101. K tomu už ani nemám tolik o říct, ale je fantastická, to se musí nechat.

Ta druhá skupina je Forever The Sickest Kids, od kterých jsem jako první slyšela What Do You Want From Me. Nerada to říkám, ale občas si BFS a FTSK docela pletu, jelikož mi s něčím přijdou tak trochu podobní. Já za to nemůžu! :D 

Další od nich je Bipolar Baby!. Taky naprosto skvělá... a taky tu nemám, co bych víc řekla. :D

A teď prosím pěkně všichni alespoň na moment zbystřete, protože tady tahleta je tak totálně nádherná, že to naprosto nedávám. Asi bych ji vyslala na samotný vrchol všech, které tady vypisuju, nedokážu ji vyhnat z hlavy a ani nechci. Ladies and Gentlemen, Robots & Aliens. Název sice nic moc neříká, ale je to tak překrásná písnička, že se o ni snad bojím dělit. :D

A určitě nesmím zapomenout na All Time Low, které jsem si také doposud neposlechla. Shame on me! :D Jsou báječní, už podlě těch několika písniček, které jsem od nich slyšela. Například Old Scars/Future Hearts, kterou jsem nějakou dobu nemohla vyhnat z hlavy.

Potom taky Kids In The Dark, kterou však znám jen od slyšení a omylem jsem si ji nepřidala do svého playlistu. Shame on me #2! :D

Ráda zmíním Life Of The Party, která mi zní velmi povědomě a nachází se v trojlístku písniček od nich, které jsem jeden den poslouchala skoro nonstop. Ale z těch tří k ní mám asi nejmenší citový vztah... No, ostatním dvěma patří moje srdíčko trochu víc :D

Good Times je písnička dohánějící mě skoro k slzám (a jednoho rána se jí to i povedlo, fňuk) a je hrozně krásná. Myslím, že si asi udělám nový playlist, který bude obsahovat jen ty "brečící" písničky. To to dopadne. :D

A jako poslední, naprosto kouzelnou Last Young Renegade. Další brečící a totálně úžasná, mohla bych si ji pouštět snad pořád. 

Co říct na závěr? Oproti nedávným dobám, kdy jsem si vystačila jen s dvojicí písniček od FOB, je to poněkud rozsáhlý seznam a já jsem za to upřímně ráda ^^ Pokud někdo tyto skupiny znáte, určitě mi doporučte něco dalšího, ráda to vyzkouším! :3

Nový rok... i pro můj blog.

Je to už pro mě taková tradice, psát články slavící narozeniny blogu, a tentokrát to nebude výjimka. Protože dnešním dnem je to celičký rok, co aktivně pracuji na tomto blogu! I když, o tom slovu "aktivně" bychom mohli dosti polemizovat.

Abych to zrekapitulovala, využiji hned několik odstavců. Nejprve bych asi mohla říct to, že jsem se velmi aktivně pustila do čtení a s nadšením se ponořila do zcela nových a mnou doposud neobjevených universů, z nichž jsem si mnohé velmi zamilovala. Bohužel, recenze přibývají pomaleji, a to obzvlášť proto, že stále nejsou hotové.

S filmy a seriály je to podobné, avšak v ne tak velké míře. A co se týče recenzí, ty sem skoro vůbec nedávám. Moje chyba, já vím.




Vlastní příběhy. Za tento rok byl můj mozek tak produktivní, jako nikdy za dob blogování o Creepypastě, možná snad jako nikdy vůbec. Vytvořila jsem nespočet nápadů a snažila se je propojit a vyhladit v nich chyby - což se snažím stále - avšak příběhy samotné nepíšu, jelikož světy pro ně prostě nejsou ani trochu připravené na to, aby se v nich odehrával nějaký příběh, který by v sobě neměl blbosti a díry.

O mnoho jsem se zlepšila v kreslení a začala i malovat - jak s vodovkami na papír, tak i s jinými barvami na plátna. Zkusila jsem nové techniky a trochu vypracovala svůj styl - přestože v tom však nejsem tolik aktivní. Potřebuji se naučit proporce, s čímž mi snad pomůže nějaký kamarád taková ta dřevěná loutka.

A to je snad po kreativní či pozorovatelské stránce všechno. Abych zabrouzdala i do společenských vod, začala jsem pracovat na své stydlivosti a přestala se tak bát mluvit před lidmi a seznamovat se. V rámci možností. A díky středečním návštěvám Youth Hangout a čtvrtečnímu Q&A, což jsou skvělé akce na poznávání lidí (a není v nich zainvolvován alkohol), jsem se seznámila s několika super bytostmi a ve výše zmíněné věci mi to také napomohlo. Sice si teď nemohu jednoznačně říct, zda jsem introvert, nebo extrovert, protože určení téhle věci závisí na mnoha faktorech čítající i náladu, situaci a podobně... A nějak mi to takhle nevadí. Prostě to přijímám. Pokud bych to neudělala, zbytečně bych ztrácela čas přemýšlením nad tím. :D

Nyní si ale potřebuji trochu ujasnit, co hodlám udělat v nejbližší budoucnosti. Jak jste si mohli všimnout, tolik jsem na blog nepsala, a za to vlastně zčásti může i ta událost, kterou jsem v tomhle článku popisovala. Mívám prostě takový problém, že pokud se stane takováhle nebo podobná událost, kdy mi někdo, kdo pro mě něco znamená, vyhejtí moji činnost, prostě od ní na nějakou dobu upustím. Také byly poslední doby poněkud hektické, to jsme si všichni určitě všimli. Vánoční bláznovství, dárky na poslední chvíli, cukroví,... Ještě že to máme všechno za sebou. Nyní se ale blogu snad začnu věnovat více. Dostala jsem spoustu nápadů na příběhy a aktuálně pracuji na postavách, světech a dějích samotných, avšak od publikování jsme ještě velmi daleko - samotné příběhy, až budou napsané, budu editovat ještě tolikrát, že mi z toho snad půjde hlava kolem. To vím jistě. Ale určitě se tu objeví další a další recenze, nějaké ty mé myšlenky, a na sto procent kresby, kresby a kresby. A malby. Také trochu poupravím to, jak se na tomto blogu dá pohybovat, protože mi přijde, že rozcestníky stále nemají ten... správný šmrnc.

No... páni. Už je to rok, co vedu tenhle blog. Stihla jsem si vymyslet novou přezdívku, ostříhat si vlasy, přejmenovat blog a celkově se zase o něco změnit. Přijde mi to úžasné :D Vyhlídky na následující rok mám zahalené v hustém plášti tajemna, avšak to mě ani zdaleka neodrazuje od toho, abych do toho s radostí šla a byla připravená na cokoliv, co mě čeká, ať už to bude dobré, nebo špatné.

Tak jděme vstříc novým cílům a nepředvídatelným událostem!