Fakt je to dlouhá doba, a přesto v tom fandomu fakt ještě existuju! :D
...alespoň možná.
Ke dnešnímu dni to jsou dva roky od okamžiku, kdy jsem poprvé ve svém životě vědomě narazila na Creepypasta fandom a kdy mě začal zajímat.
Uteklo to jako voda a já k tomu mám stále co říct.
Poprvé po vstupu do Creepypasta fandomu jsem byla poněkud ohromena jeho bohatostí a přišlo mi to jako... Nový vesmír, něco neprozkoumaného. Byla jsem zvědavá, a tak bylo mým rozhodnutím se do fandomu ponořit mnohem více - už i se založením blogu. Tomu jsem se věnovala více, než bych snad i měla, pokud si dobře pamatuji, i škola šla tehdy lehce stranou - bohužel se musím přiznat, že tak tomu stále bývá, i když ne v nějak velké míře. Škola však není tématem, které chci dnes probírat.
Když jsem se otevřela anglickému světu Creepypasty, mé obzory se rozšířily o několik sáhů dál. S nadšením do nového fandomu jsem se hravě pustila do překládání a celkem vzato to přibývalo rychle. Sama se divím, jak jsem mohla být schopná vydávat článek každý den a přitom si hrát, být aktivní doma, kreslit si a vůbec nerozumím tomu, jak jsem všechny ty možné aktivity zvládla, aniž bych omdlévala vyčerpáním :D
Za první rok se mi povedlo vydat českých překladů spoustu, to číslo samotné je až neuvěřitelné. Avšak druhým rokem má aktivita ve fandomu zeslábla, co se překládání týče. Nejspíš to začalo tím, že téměř vše, co jsem měla dlouho v plánu, bylo již hotové, anebo se k překladu odhodlal někdo jiný. Zároveň jsem si dopřávala více volného času - začala jsem aktivněji kreslit, bavila jsem se s přáteli (+ jsem s některými z nich začala pracovat na jistém velkém příběhu *a někteří už teď mohou odhadovat, že jde o Masters of Cyberspace... XD*) a vůbec si užívala života, což bylo jedině dobře. Už jsem nebyla blogem spoutaná, odbourala jsem pravidlo "článek každý den" a dělala jsem si s volným časem, co jsem chtěla, ne to, co chtěl blog. A vězte, takhle je to fajn. Lidé by si neměli stavět vlastní pravidla, která by tvořila z části jejich každodenního života otravnou rutinu.
Pravda, druhý rok v tomto fandomu pro mě byl docela slabý, ale zase přinesl tolik nových věcí a nápadů, že jsem jedině nadšena.
Uvědomuji si ale, že od doby, co jsem se rozhodla, že přestanu pravidelně vydávat článek denně, jsem začala i ztrácet zápal do Creepypasty. Chci říct... Do překládání.
Proč?
Má to více důvodů. Zaprvé, je to zdlouhavé. Trvá to dlouhou dobu a do něčeho se mi občas už vskutku nechce... A tak si dám pauzu a ta se protahuje a protahuje.
Zadruhé, žánr. Od doby, co jsem zjistila, že jiné žánry mi vyhovují více, jsem i přestala celkově brát moc ohledů na Creepypastu - začala jsem sledovat Star Wars, Marvel filmy, znovu jsem se pustila do čtení knih. Neřekla bych, že žánr "horor" by splňoval všechny moje "touhy", protože miluju akční příběhy, nebo dobrodružné, fantasy, sci-fi... Je to pravda, horory jsou docela dál za nimi. Nejsem fanda krváků a jelikož jsem zjistila, že jsem možná i drobátko paranoidní, jsem přestala číst i ty děsivé příběhy a přesunula se na fantasy ve stylu Narnie - alespoň prozatím. Ne na dlouho, ale prostě... Prozatím ano xD
Zatřetí... není nic nového. Tedy, je tu plno nových, doposud nepřeložených Creepypast, mě to už ale tolik nezajímá. Místo toho si ráda čtu znova ty staré, na kterých jsem za svou existenci ve fandomu "vyrůstala", snad by bylo lepší říct "dospívala". Problémem je i to, že v každém druhém příběhu spatřím náznaky klišé a už se mi do toho prostě... Nechce.
Jednoduše ztrácím chuť do objevování nových Creepypasta příběhů - zjistila jsem, že teď mnohem raději sepíši fanfikci s několika charaktery a spojitostí s Creepypastou. Baví... Mě to víc. Dávám tak větší prostor své fantazii, čímž se od základů liším od prvního roku v Creepypasta fandomu, kdy jsem nedokázala několik měsíců napsat jediný díl fanfikce.
Také mi ke konci tohoto roku začaly mezi Creepypastu prostupovat další fandomy. Z čehož jsem samosebou nadšená, jelikož jsem se tak zbavila jistého pocitu, kdy jsem se cítila jaksi prázdně, jako kdyby byly všechny mé dny takové nepříjemně duté. Včerejší úvahy mě však dovedly k důležité otázce: Jsem ještě vůbec v Creepypasta fandomu, když se v tom vlastně teďka vůbec neangažuju?
Otázku jsem si položila před zrcadlem, kdy jsem na sebe oblékla nové triko Star Wars: The force awakens a smála jsem se tomu, jak se k tomu "úplně" hodí choker se znakem relikvií smrti, který zdobil můj krk, a zároveň i Marvel peněženka, která mi (snad) přijede z Aliexpressu na narozeniny :D
Odpovědí je:
Ano.
Dospěla jsem k závěru, že se v aktuálních dobách stěhování blogu aktivně nečiním v téměř žádném fandomu a tak není dívu, že se nevěnuji ani Creepypastě. Svůj volný čas v posledních dnech zasvěcuji úpravě mých vlastních charakterů, které budou vystupovat v zatím rozepsaných a doposud neuveřejňovaných příbězích. Prozatím moc překladů Creepypasty neplánuji, bude mi docela dlouho trvat už jen zveřejnit všechny překlady, které doposud strašily na starém blogu, nepočítám k tomu recenze na filmy a knihy, kterých mám už teď alespoň přes šedesát, anebo další a další články. Hodlám se však Creepypastě věnovat. Začala jsem o ní psát novou fanfikci, do níž by mi měl zápal vydržet déle, než do SD, a to obzvláště proto, že vím, kde se tehdy stala chyba a proč mě tak psaní fanfikcí na nějakou dobu zcela přestalo bavit. Nyní by se, alespoň předpokládám, něco podobného stát nemělo.
Jednoduše vzato... Nemám příliš času věnovat se tomuto fandomu, ale co nevidět onen čas mít budu, máte se na co těšit~ ;w;
