Lorem Ipsum

 Lorem ipsum dolor sit amet, consectetuer adipiscing elit. Nullam sit amet magna in magna gravida vehicula. Pellentesque pretium lectus id turpis. Curabitur bibendum justo non orci. Suspendisse nisl. Suspendisse sagittis ultrices augue. Aliquam ante. Nulla non arcu lacinia neque faucibus fringilla. Etiam commodo dui eget wisi. Nulla accumsan, elit sit amet varius semper, nulla mauris mollis quam, tempor suscipit diam nulla vel leo. Phasellus faucibus molestie nisl. Aenean id metus id velit ullamcorper pulvinar. Integer tempor. Nam sed tellus id magna elementum tincidunt. Morbi leo mi, nonummy eget tristique non, rhoncus non leo. Nullam at arcu a est sollicitudin euismod. Mauris metus. In convallis. Aliquam erat volutpat. Nulla accumsan, elit sit amet varius semper, nulla mauris mollis quam, tempor suscipit diam nulla vel leo.

Aenean id metus id velit ullamcorper pulvinar. Fusce tellus. Vivamus luctus egestas leo. Nam libero tempore, cum soluta nobis est eligendi optio cumque nihil impedit quo minus id quod maxime placeat facere possimus, omnis voluptas assumenda est, omnis dolor repellendus. Nulla turpis magna, cursus sit amet, suscipit a, interdum id, felis. Pellentesque pretium lectus id turpis. Integer imperdiet lectus quis justo. Ut enim ad minim veniam, quis nostrud exercitation ullamco laboris nisi ut aliquip ex ea commodo consequat. Nullam lectus justo, vulputate eget mollis sed, tempor sed magna. Integer malesuada. Fusce nibh. Duis condimentum augue id magna semper rutrum.

Maecenas aliquet accumsan leo. Duis bibendum, lectus ut viverra rhoncus, dolor nunc faucibus libero, eget facilisis enim ipsum id lacus. Class aptent taciti sociosqu ad litora torquent per conubia nostra, per inceptos hymenaeos. Ut enim ad minima veniam, quis nostrum exercitationem ullam corporis suscipit laboriosam, nisi ut aliquid ex ea commodi consequatur? Fusce consectetuer risus a nunc. Nulla accumsan, elit sit amet varius semper, nulla mauris mollis quam, tempor suscipit diam nulla vel leo. Phasellus enim erat, vestibulum vel, aliquam a, posuere eu, velit. Duis pulvinar. Temporibus autem quibusdam et aut officiis debitis aut rerum necessitatibus saepe eveniet ut et voluptates repudiandae sint et molestiae non recusandae. Nullam feugiat, turpis at pulvinar vulputate, erat libero tristique tellus, nec bibendum odio risus sit amet ante. Integer malesuada. Etiam dui sem, fermentum vitae, sagittis id, malesuada in, quam. Maecenas fermentum, sem in pharetra pellentesque, velit turpis volutpat ante, in pharetra metus odio a lectus. Nulla non arcu lacinia neque faucibus fringilla. Mauris dictum facilisis augue. Maecenas aliquet accumsan leo. Excepteur sint occaecat cupidatat non proident, sunt in culpa qui officia deserunt mollit anim id est laborum. Pellentesque pretium lectus id turpis. Mauris dolor felis, sagittis at, luctus sed, aliquam non, tellus.

Praesent vitae arcu tempor neque lacinia pretium. Donec iaculis gravida nulla. Curabitur sagittis hendrerit ante. Etiam ligula pede, sagittis quis, interdum ultricies, scelerisque eu. Lorem ipsum dolor sit amet, consectetuer adipiscing elit. Mauris suscipit, ligula sit amet pharetra semper, nibh ante cursus purus, vel sagittis velit mauris vel metus. Integer malesuada. Integer rutrum, orci vestibulum ullamcorper ultricies, lacus quam ultricies odio, vitae placerat pede sem sit amet enim. Phasellus et lorem id felis nonummy placerat. Nam quis nulla.

Sed elit dui, pellentesque a, faucibus vel, interdum nec, diam. Etiam egestas wisi a erat. Praesent vitae arcu tempor neque lacinia pretium. Proin in tellus sit amet nibh dignissim sagittis. Vivamus porttitor turpis ac leo. Cras pede libero, dapibus nec, pretium sit amet, tempor quis. Curabitur bibendum justo non orci. Aenean fermentum risus id tortor. Class aptent taciti sociosqu ad litora torquent per conubia nostra, per inceptos hymenaeos. Nullam sit amet magna in magna gravida vehicula. Sed vel lectus. Donec odio tempus molestie, porttitor ut, iaculis quis, sem. Etiam sapien elit, consequat eget, tristique non, venenatis quis, ante. Nulla non arcu lacinia neque faucibus fringilla. Etiam egestas wisi a erat. Pellentesque ipsum. Cum sociis natoque penatibus et magnis dis parturient montes, nascetur ridiculus mus. Cum sociis natoque penatibus et magnis dis parturient montes, nascetur ridiculus mus.

Duis condimentum augue id magna semper rutrum. Etiam posuere lacus quis dolor. Maecenas ipsum velit, consectetuer eu lobortis ut, dictum at dui. Fusce consectetuer risus a nunc. Pellentesque habitant morbi tristique senectus et netus et malesuada fames ac turpis egestas. Nullam dapibus fermentum ipsum. In laoreet, magna id viverra tincidunt, sem odio bibendum justo, vel imperdiet sapien wisi sed libero. Mauris tincidunt sem sed arcu. Praesent vitae arcu tempor neque lacinia pretium. Nunc dapibus tortor vel mi dapibus sollicitudin. Nullam justo enim, consectetuer nec, ullamcorper ac, vestibulum in, elit. Itaque earum rerum hic tenetur a sapiente delectus, ut aut reiciendis voluptatibus maiores alias consequatur aut perferendis doloribus asperiores repellat. Ut tempus purus at lorem. Proin in tellus sit amet nibh dignissim sagittis.

Praesent dapibus. Nullam at arcu a est sollicitudin euismod. Mauris dolor felis, sagittis at, luctus sed, aliquam non, tellus. Cum sociis natoque penatibus et magnis dis parturient montes, nascetur ridiculus mus. Et harum quidem rerum facilis est et expedita distinctio. Mauris dolor felis, sagittis at, luctus sed, aliquam non, tellus. Nullam lectus justo, vulputate eget mollis sed, tempor sed magna. Fusce consectetuer risus a nunc. Mauris suscipit, ligula sit amet pharetra semper, nibh ante cursus purus, vel sagittis velit mauris vel metus. Proin mattis lacinia justo. Vestibulum erat nulla, ullamcorper nec, rutrum non, nonummy ac, erat. Nulla non arcu lacinia neque faucibus fringilla. Suspendisse sagittis ultrices augue. Mauris metus. Pellentesque sapien. Duis aute irure dolor in reprehenderit in voluptate velit esse cillum dolore eu fugiat nulla pariatur.

Aliquam in lorem sit amet leo accumsan lacinia. Etiam neque. Duis aute irure dolor in reprehenderit in voluptate velit esse cillum dolore eu fugiat nulla pariatur. Nullam dapibus fermentum ipsum. In dapibus augue non sapien. Sed elit dui, pellentesque a, faucibus vel, interdum nec, diam. Mauris tincidunt sem sed arcu. Pellentesque habitant morbi tristique senectus et netus et malesuada fames ac turpis egestas. Curabitur bibendum justo non orci. Vivamus porttitor turpis ac leo. Etiam quis quam.

Můj první Animefest, kamerádi moji.

Jak už jsem v předchozím článku zmiňovala, Animefest byl můj sen od 2015.

A letos jsem tam konečně kruci jela. 

A... chci vás obeznámit se svýma zážitkama a trochu se tak i vykecat, protože o m g.

Well, kde začít. 

PLÁNY

Zpočátku si říkám, že jo, super, jedeme na Animefest, máme kompletní cosplay na Suzuyu takže to bude super.

Pak mi došlo, že nemám nápady na nic jinýho a začala panika xD

Jelikož jsem měla jen bílou paruku, musela jsem počítat výhradně pouze s ní. Na tom obecně nic špatného nebylo tbh, protože s tím tak nějak problém nemám, bělovlasých postav existuje hodně. 

Teď ale spíš co jako vymyslet i s oblečením.

Jeden z prvních návrhů bylo nějaké fairy kei OCčko a toho jsem se i do samotnýho konce držela, i když jsem uvažovala i o Rize nebo FNaF Bonniem s mou shitty fialovou parukou. Fakt z toho nakonec sešlo. 

Další nápad byl Jack Frost, protože jsem ho u pár cosplayerů viděla a říkám si, že ok, to by třeba šlo dobře. 

Pak byl i mezi nápady Golden Freddy, ale nakonec jsem si řekla, že se asi budu držet toho původního plánu, alias OC - Suzuya - Jack. 

Po doručení černý paruky jsem to zase chtěla změnit, pak jsem s tím nebyla vůbec happy, chtěla jsem se na to vysrat a dostala jsem breakdown, ale to se těsně před conem stává, ne? :DD

Každopádně.

Fairy Kei/Galaxy OC:

Moje galaxy oblečení

Bílá paruka

Barevný sponky

Galaxy accessories. 

Ty doplňky (motýlci, kytičky a rohy) jsem vlastnorůčo vytvářela a upřímně mě to strašně moc bavilo, i když jsem nějakou dobu hodně strugglila s rohy. Nakonec jsem je zmenšila a přilepila na sponky a už to šlo docela dobře ^^

Suzuya Juuzou:

Bílá paruka

Bílá košile (kterou si teď už nebudu moct vzít do práce, páč na mě spadl Dabi a tak je teď spíš fialová)

Handmade kšandy (nikdy nedržely, potvory)

černý třičtvrťáky

sponky.

Byla sranda s těmi stitches, co má na ruce. Dělala jsem je akrylovou barvou. A drželo to! xD

Jack Frost:

Zábava, haha. Tady se rozpovídáme.

Nemohla jsem v žádným sekáči najít dobrou mikinu, a tak jsem nakonec vzala dvoubarevnou s tím, že ji nabarvím barvou na látku. Y I K E S. Úplně to nechytlo, i když něco málo naštěstí jo. Takže jeden důvod, proč nebýt happy.

Hůl jsem vyráběla z nakradených prázdných ruliček od igeliťáků. Jako teoreticky vzato jsem jen usnadňovala práci uklízečce, ale byla jsem přitom super sneaky a tak si toho fakt nikdo nevšímal nebo to ignorovali. Bylo to boží xD

Sranda pak byla to lepit dohromady a barvit. Ale pak už s tím problém prakticky nebyl tbh. Jen se mi to cestou na vlak zlomilo, a proto chci poděkovat tomu, kdo na cestě mezi Albertem a výstavištěm vedle šaliny upustil zbytek kobercovky či co to bylo. Týpku, zachránil jsi mě.

Čočky když přišly, tak jsem zjistila, že jsou kurva tmavý, vzhledem k tomu, že má Jack oči prakticky křišťálově modrý. A to mě děsně vytáčelo taky.

Ale i navzdory tomu... jsem si Animefest užila úplně maximálně. A nemůžu se dočkat, až to vysvětlím úplně všechno.

---------------------------------------------

PÁTEK

Po příjezdu, vybalení se a všeho tohohle jsem byla taková... zmatená. Upřímě jsem z toho měla strach, když jsem tam pochodovala mezi těma lidma, cejtila jsem se blbě a... všechno tohle. Byla jsem tak nějak mimo. 

Pak za mnou došla Kylu, elfí asasínka od nás z pokoje, s foťákem v ruce a že jde lovit lidi, tak jí tam pomáhám ulovit úplně skvělýho Gaaru na fotku... a díky ní se tak nějak víc chytim mezi ty lidi. 

Pak jdeme spolu do Alberta, koupíme donuty a čokoládu, najdu tu kobercovku, a cestou zpět najdeme venku lidi s jejich kamarádem, jak se fotěj. Tak samozřejmě začnem dělat kraviny, já už jsem trochu hyperaktivní, s Kikou na sebe ječíme o sto šest, pak tam k nám dotáhnu ještě Mizuki, se kterou jsem byla domluvená na setkání, a celkově... Jako už se začínám bavit víc, přestože jsem furt kinda shy. 

Pak se vracíme na pokoj a já do jedný do rána styluju paruku na Juuzoua (i tak to spadlo, ale nevadí xD) a pak se jde chrnět. Furt nechápu, proč nikdo nechtěl spát na tý posteli. Byla skvělá.

SOBOTA

Dabimu trvalo pět hodin, než byl hotovej, guys.

A já tam s ním trčím v koupelně, už hotovej Juuzou, fotím tam přiblblý fotky a celkově se snažím oživovat atmosféru. 

Dabi mě pak plánoval celou dobu zabít i guess, ale nakonec to neudělal. Divím se tbh.

Stitches na Juuzoua byly funny. Vyprázdnila jsem si totiž tubu od barev na sklo, abych to mohla naplnit červeným akrylem, kterým jsem si ty stitches udělala. Vypadalo to hezky, výrazně a nerozmazávalo se to, ale taky to nechtělo dolů. xD

Jako Juuzou jsem si sobotu hella užila. Běhala jsem po výstavišti, zastavila jsem se v Artist Alley u Hanči a Lin (Easei) a od obou jsem si na památku koupila placku, protože jsou proistě úžasný a já je zbožňuju. Normálně si placky zásadně nekupuju tbh. Ale tohleto, to byl must have. A prostě jsem jejich práci nějak, i když jen docela symbolicky, podpořit chtěla. A taky jsem si s nima tak prohodila pár slov a byla jsem za to strašně ráda QwQ

Taky jsem si po 4 letech od seznámení se mohla pokecat s Iharo a Giuru, za což jsem byla tak neskutečně happy, protože prostě obě jsou zlatíčka a já je tak strašně ráda potkala QwwQ

Pak jsem objevila... Hug Alley. A šlo to se mnou do kopru. xD

Většinu času jsem tak pak strávila tam, když jsem nebyla v KFC nebo na pokoji s Kikou, když si měnila cosplay. 

Hug alley je nádherná věc a já tam strašně ráda trávila čas a objímala všechny ty úžasný lidi tam. Naprosto báječný QwQ Potkala jsem tam díky tomu úžasný lidi, vyfotila se se dvouma Suzuyama (furt jsem na sebe angery, že nemám Suzuya fotku s Mizuki) a bylo to fakt dokonalý.

Pak jsme z hug alley šli na čajík, pokecala jsem si tam báječně s dalšíma lidma, pak se šlo ven a ostatní plánovali jít na nějaký promítání. Na mě popis toho dvouhodiňáku působil spíš jako porno, tak jsem zvedla kotvy a s dalšíma čtyřma lidma šla na afterparty. Upřímě mě to tam moc nebavilo, ale potkala jsem tam Felixe a pokecali jsme si, takže to mi za těch padesát korun stálo :3

Nakonec jsme šli na pokoj; přišli jsme tak v půl jedný -- a do tří hodin jsem byla vzhůru a házela po Báře svítící náramky. 

Boží.

NEDĚLE

Jídlo.

To bylo první slovo, co jsem po probuzení řekla. Kika se mě snažila něžně probrat (asi aby nedostala do obličeje, hh. Jako já po probuzení nemám sílu ani zvednout ruku, ale oceňuju tu její opatrnost), já se otočila, rozhlídla se po pokoji a říkám "Jídlo".

No, tak jsem si z lednice vzala svoji sváču a pak se připravovala na převlíknutí se.

Nějakou dobu jsem přemýšlela, jestli si na sebe teda nemám vzít to OC z pátku, vždyť je strašně kawaii a adorable a prostě boží.

Ale pak si říkám, že když už jsem se sem táhla s tou holí a mikinou, tak se na to nevyseru. Navíc jsem Jacka slíbila Mizuki.

Tak si oblíknu tu mikinu a hned přidávám storíčko, že v tomhle umřu. No nic, balím s sebou lahev vody, jdu si udělat nějakej ten makeup a můžeme jít. Nutno dodat, že s tím makeupem jsem nakonec vypadala víc jako drag queen, ale strašně se mi to líbilo a nechtěla jsem to měnit. Stálo mi to za to. 

Po příchodu na AFko sundavám boty a začínám si to tam zas procházet. Jsem v Hug Alley, potkávám Mizuki, procházím se a pak se zas vracím do hug lajny.

BYLO TAM SLUNÍČKO A DÍKY TOMU STRAŠNÝ VEDRO.

Takže po chvíli, co tam s těma lidma jsem, si říkám, že kašlu na to, dojdu na záchod, stáhnu ze sebe mikinu, hodim ji do umyvadla a pořádně ji rozmočím.

A to jsem taky udělala.

Pak jsem jako Jack nějakou dobu v Hug lajně studila každýho, kdo se přišel obejmout. Ale furt to bylo tak trochu málo.

TAKŽE

VE FINÁLE

jak jsem tam byla mezi lidma, tak si říkám "oh fuck it", naleju na sebe něco ze svý lahve a říkám "ledový objetí! Ledový objetí!!" 

Lidi si mě tam pak volali k sobě, ať je hezky ochladím, že jim je vedro af. A jak šel čas a už bylo po poledni, tak bylo vedro čím dál větší a můj fenomén ledových hugů se ještě rozšířil. 

Takže

místo abych stála v hug line, tak ji procházím několikrát po sobě

v durch mokrým oblečení

a chladím tam lidi.

A pak to vypadá tak, že si stoupnu před tu řadu, poleju se vodou a zakřičím "čerstvý ledový objetí!!!"

Kdybyste tak viděli, kolik lidí se na mě takhle sesypalo. xDDD

A to potom bylo furt. Lidi si mě volali, ať je jdu obejmout, a kolikrát mě prostě nechtěli pustit, protože jsem byla prostě takový ideální chladítko. Každou chvíli jsem tam běhala pro novou vodu, dostala jsem i druhou flašku, pak se to začalo zvrtávat a lili jsme po sobě vodu, byl mi vyhoněn klacek (myslím tu hůl; nemám vlastní penis a ani ho nepotřebuju xD) (a ano, prostě mi tam Naru honila hůl. Mám kamarády, jejichž mamky to viděly, a tak budu doufat, že je pustí příště xDD), a nakonec jsem tak trochu víc provokovala s tou vodou a skončila jsem s plným proudem vody do očí. Chvíli mi z toho blbla čočka a makeup byl v háji, ale myslím, že to stálo za to xDD

Takže... pokud byla sobota úžasná, tak neděle byla dokonalá. Díky tomu, že jsem byla prostě šašek, co na sebe přitáhl pozornost i přes to, že se svým cosplayem nebyl úplně happy, jsem se seznámila s obří bandou lidí a mám z toho obří radost. Dokonalý QwwwQ

Takže... Freezy Jacka si hodně lidí pamatuje. Jsem spokojená xD

A hodně lidí ho chce vidět někde na dalším conu. Ty bláho. A já si říkala, že "stejně jindy Jacka dělat nebudu, tak si ty čočky ani nemusím objednávat", a vono jo, voni to lidi chtějí. A po tomhle zážitku já teda taky xDD

Takže... budu hledat kdyžtak lepší mikinu, opravím na třech místech zlomenou hůl a objednám lepší čočky. A budu se mega těšit na další con, kam Jacka vezmu <3

(A tohle, to jsem vážně nečekala lidi. Fakt ne. Jsem si říkala, že neděle pak už nebude nic moc, že to bude nuda s takhle blbým cosplayem, A ONO SE STANE TOHLETO.)

INSTAGRAM TROUBLES

Možná víte, že na AF jsem původně jela s MJem. Kamarád ze školy, známe se už od základky. Cosplayoval Luciho, Dabiho a Lance. 

Well, navečír v sobotu vyfotím jeho, jak se líbá se svou přítelkyní v cosplayi na Shigarakiho, a s jejich svolením to hodím na svůj instagram.

Znáte to, když máte bězně na IG u obrázků do stovky lajků?

TOHLE ZA DVĚ HODINY ZÍSKALO 270

A DO DVOU DNŮ TO ZÍSKALO 4 000 LAJKŮ

takže jelikož je to na mým ig, cejtím se provinile, že za jejich věci sbírám lajky, tak se kvůli tomu chvíli "hádáme" (spíš se vytahujeme a máme kousavý poznámky) a já jim pak zedituju 16 fotek, aby měli co přidávat a na čem sbírat lajky. 

Ten svině má teď na každý tý ShigaDabi fotce minimálně 1 000 lajků a už má víc followerů jak já, hovado. xD

Ale já mu to přeju. Když se díky tomu cítí dobře, tak jsem za to ráda. Ale provokovat se s tím budeme tak jako tak xD

anyways

fotky aktuálně přibejvaj na

@Nauti_cosplay

Animefest byl tak trochu můj dream od 2015

Jestli si to ještě někteří z vás pamatují, od roku 2015 jsem se začala vcelku aktivně angažovat v Creepypasta komunitě, založila si svůj Creepypasta blog a věnovala se tomuhle fandomu.

Díky této činnosti, a hlavně díky komunitě a primárně jedné mé známé, Jackie, jsem se dostala ke cosplayím a taky jsem chtěla začít cosplayovat. 

Prosím, nehledejte mý nejstarší cosplaye. Je to hrůza. xD

Každopádně právě díky tomu jsem se dozvěděla o Animefestu a už ve svých 14 letech jsem na něj strašně moc chtěla jet. Jenže by mi to prostě nebylo umožněný, protože god dammit, je to v Brně a mně bylo 14 let. xD

Tak jsem kolikrát jen sledovala, jak mí vrstevníci a kolegové z fandomu jezdí na Animefest, Akicon a podobně, a byla jsem ve skutečnosti fakt strašně sad, že nemůžu jet taky, přestože jsem se snažila sama sebe přesvědčit, že mi to vlastně nevadí. 

Přiznám se vám. Byla jsem z toho fakt strašně smutná. xD

Jak šel čas, tak jsem dokonce přestala doufat, že tam někdy pojedu. Kinda jsem ztratila naději, abych to tak řekla. Důvodem bylo primárně to, že mi to bylo rodičema rezolutně zavrženo už zezačátku a já měla strach se ptát. Obzvlášť v poslední době. Byly tu tak trochu issues s rodičema, a do toho tady nechci nějak zabíhat.

Jenže, my friends.

Tenhle rok jsem se začala bavit s MJem, jehož mamka mu už delší dobu povoluje jezdit na cony a podobně. S touhle osobou se znám už od základky samotný a pořádně si z tý doby nic nevybavuju, ale poté, co se dostal na gympl, jsme se začali tak nějak zdravit - zatím jsme se teda nějak extra nebavili, ale věděli jsme o sobě.

A takhle jednou jsme si já i on měli dojet na vyhlášení cen z výtvarný soutěže. Takže jsme se kontaktovali, že oba jedeme s mamkama, a že pojedem stejným vlakem a tak, a tak že bychom si mohli pokecat.

Původní idea byla, že asi prohodíme pár slov a jinak bude cesta probíhat mlčky. 

Oh boi were we wrong.

Prakticky celou cestu jsme prokecali o cosplayích, conech a podobných věcech, zatímco si naše mamky povídaly. A cestou zpátky jsem se teda rozhodla, že by se mohla na tohle téma zavést řeč i mezi našema mamkama, a nedlouho poté, co bylo mý mamce vysvětleno, o co jde, jak to probíhá a že je to neškodný, mi řekla, že jako jestli s někým pojedu, tak nemá problém mě tam pustit.

A od toho dne jsem stihla MJe představit Týně, pak i Migovi, pak nám MJ trochu víc představil Vítka a tímhle jsme tak nějak zformovali takový náš osobní menší kult. haha. říkáme si pudinkisti a líbí se nám satanismus.

Ale to je pro tenhle článek trochu nedůležitý, jen se snažím naznačit, že i někdo jako já si občas kamarády najde. xD

Každopádně teďka nedávno se Týna a MJ dost aktivně bavili o AnimeFestu, protože MJ for sure jede a Týna by jela taky. A já se o AF absolutně nezajímala, protože jsem měla za to, že to bude v červenci, kdy budu celej měsíc tak trochu busy.

Pak ale zmínili, že je to v květnu a já začala přemýšlet, že bych tam přeci jen mohla zkusit jet.

Největší issue pro mě ale bylo zeptat se doma, jestli bych mohla. Fakt jsem byla quite stressed, jestli mi to dovolí, nebo jestli se pak akorát budu cejtit jako blb. Na to mám vcelku kliku.

Jenže mamka s tím byla ok a táta to okomentoval jen větou "Kolik ti bude v květnu?"

Odpověď je 18, ma bois. Už jsem velká holka. 

Takže teď je ten největší problém stihnout cosplaye.

Kromě toho si už připravuju a nakupuju věci na další cosplaye na další cony. 

Yee, Nautík se nám zase dostala do cosplayů. Snad to tentokrát bude kvalitnější, než kdysi dávno xD

Na letošní AFko bych chtěla ideálně vzít:

Suzuya Juuzou //Tokyo Ghoul

Jack Frost //Rise of the Guardians

Prozatím bezejmenný OC //Sickspace

A rozhodně připravuju:

Kakashi Hatake //Naruto

Itachi Uchiha //Naruto

Sakura Haruno (s dlouhýma vlasama i guess) //Naruto
Suzuya Juuzou /Joker/ //Tokyo Ghoul:re
Toph //Avatar: The Last Airbender

...jo, začala jsem koukat na Naruta. ^^'
Docela závislácky tbh. Je to už asi třetí tejden a už jsem v půlce čtvrtý série? S takovouhle rychlostí rozhodně plánuju zkouknout i Shippuden, obzvlášť protože se mi ten univers strašně moc líbí.

To je ale vedlejší, alespoň pro tenhle příspěvek. Jo, pravda, začala jsem docela masivně koukat na seriály, během chvíle jsem měla skouknutýho The Last Airbendera jako nic, stejně jako The Dragon Prince a Tokyo Ghoula zase hezky od začátku (můj zážitek s nejvědomostí o čtvrtý sérii byl zajímavej, ale to asi až na jindy :D), mám rozkoukanýho Naruta, Kuroshitsuji, Darling in the FranXX a na plánu je toho ještě hodně do budoucna. :3

Anyways, na Juuzoua mi chybí pár detailů ke kšandám a tyč na Jasona (tu jeho přehnaně obří kosu). Jakmile seženu násadu, bude to asi všechno tak nějak perfektně hotový a budu připravená to vzít na AF. Ano, holy shit. Beru na AF tu obří kosu.
Cesta vlakem proto bude určitě zajímavá. Jesus christ xD

Na Jacka Frosta by mi ideálně mohly brzo přijít objednaný čočky, ale počítám spíš s tím, že nestihnou dorazit včas. Kromě toho mám ale hezky připravenou hůl, která je skoro dodělaná a udělala jsem ji, prosím pěkně, z nakradených prázdných ruliček od igeliťáků z obchodů. Jako pravda je, že to není ani tolik krádež, páč jsem jenom vzala odpad a odnesla si ho, ale i tak. :D
Co k tomu dodat. Lowcost člověka naučí kreativitě.

Dneska budu kupovat modrou barvu na látku, protože jsem si koupila neúplně modrou mikinu, kterou potřebuju na Jacka. Byla to moje záchrana tbh, protože jsem prošla asi troje místní second handy a nikde nic. Ani špetka z tmavomodrý mikiny s kapucí bez potisku a zipu. Až na jednu jedinou z dětskýho oddělení za 45,-
Jenže ta na sobě má sem tam světlejší modrý části, takže nezbývá nic než to obarvit. Ale na to, že jsem to sehnala takhle ve spěchu a za tak málo, jsem s tím absolutně spokojená.

Second handy jsou v tomhle fajn. Koupila jsem si tam 262x272 cm bílý látky za 45,-
A počkejte si, až vám povyprávím o tý dětský bundě, ze který jsem ušila vestu na Kakashiho.

Na poslední cosplay, s tím OCčkem, bych asi chtěla udělat prostě něco ve stylu fairy kei fashionu, jednoduše tak trochu kawaii, cute, adorable etc. Vidím to ale asi tak, že místo pastelových barev nasbírám všechny galaxy kusy oblečení a accessories, který mám, k tomu něco dotvořím, a bude to. Přeci jen mě to takhle bude tak trochu dost prezentovat. :D

Nejvíc mě mrzí, že jsem si všechno objednala strašně pozdě. (ok, všechno jsem si objednala v den, kdy jsem mohla začít používat kartu, a během dvou dnů jsem přišla o tisícovku, ale i tak to prostě nestihne přijít)
Takže všechny cosplaye, na který se fakt strašně těším, budu dělat až na nějaký con v budoucnosti. Ale aspoň to nebude uspěchaný a bude to stát za to :3

Strašně moc se tam těším, nemůžu se dočkat lidí, se kterýma jsem se domluvila, že se tam potkám, aaa… omg, první con ever.
Je to hustý.

A mám z toho mega radost.
See ya guys. :3

Přemýšlet nad blogem jako podnikatel anebo v něm nechat volný proud myšlenek?

Oh bois, hádejte, kdo zas přišel otravovat.

Dlouhou dobu jsem nad blogem strašně moc přemýšlela jako nad místem, které má přilákat čtenáře, kde má být pro lidi stále co ke čtení. Mělo to být ultra poutavé místo, kde si spousta lidí najde to své.

Jenže, jak mnozí z vás už asi ví, váš Nautík je absolutní magor.

Nevidím jedinou, vážně ani jednu jedinou šanci, jak bych dokázala stíhat něco takového se svým zaplněným denním rozvrhem a tvůrcovství ne-úplně-podporujícím prostředím. 

Nemůžu vysedávat hodiny u blogu, když píšu támhle něco pro DarkTown (a oh boi, těch věcí je strašně moc), támhle něco pro sebe, támhle něco dalšího pro DarkTown, kromě toho (a tento bod je primární) kreslím a maluji (na papír i plátna) a aktuálně dostávám i objednávky, a také se snažím alespoň nějak se držet v kontaktu s lidmi, rozvíjím svůj art instagram a strašně ráda bych rozvíjela ještě další věci, pak jsem támhle kývla na spolupráci, támhle kývla na spolupráci, a všechno mě to strašně baví a mám z toho strašnou radost, ale vtip je v tom, že blogování v tom smyslu, že budu mít blog pro čtenáře a budu na něm super aktivní a budu furt psát zajímavý články, do toho prostě nejde zapojit.

A ani na to nemám takovou energii a chuť.

Proto prohlašuji, že tu na to seru v tom smyslu, v jakém to mělo být vedeno. A hodlám se konečně pokusit se přesvědčit o tom, že můj blog bude povídací koutek, kde budu hovořit o nových událostech okolo, ať už na internetu, v mém životě nebo v jakýchkoliv jiných kruzích. 

Nejnepříjemnější warning sign tady, díky kterýmu je dost možné, že se budu bát tu něco publikovat, je moje rodina. Krucinál, a tohle mě dost sere. Protože se tady jednoduše cítím pronásledovaná, neustále pod hledáčkem, bez sebemenšího soukromí. 

Je mi skoro osmnáct let. Přijde to někomu normální?

Ale tohle téma si raději našetřím k další návštěvě psycholožky.

Každopádně to vypadá tak, že to tu ještě trochu překopu, přeházím tu widgety a podobně. Zpropaguji tu DarkTown (protože jsem do něj teď kind of magor, guys. Už mám i vlastní DarkTown tričko. xD), poodstraním přebytečné články a tak dále.

welcome back to Nautileen's lair

- Grafika - Wattpad Book Cover: Projekt: Creepypasta (dárek pro Michtoranuse)

Je pravda, že se vcelku nerada zdržuji v Creepypasta komunitě na Wattpadu; vždycky mě pak mrzí, když pozoruji, jak lidé bezohledně kopírují cizí překlady. 

Ale i tak jsem přesně tohle nedávno udělala zase.

Ale místo toho, abych se tím nechávala vytáčet dál a dál, jsem najednou spatřila zajímavou fanfikci, které jsem si snad předtím nepovšimla. 

Název je "Projekt: Creepypasta".

<asi jde o takovou menší propagaci autora s přezdívkou Michtoranus. Nevím, prostě se mi to líbilo>

Příběh je originální, neobvyklý, a přijde mi čtivý. A ráda podpořím nové autory. Takže kromě přečtení všech dostupných částí a jejich okomentování jsem se také nabídla, zda by nechtěl cover, jelikož jsem na něj dostala nápad a možná bych mohla říct, že v photoshopu a tvoření coverů jsem již trochu advanced.

Když mi to bylo povoleno, nadšeně jsem se pustila do práce.

Vlastně to bylo strašně jednoduchý, ztvárnit myšlenku. Je to tvořené obrázkem lesa, obrázkem mračen (Jelikož obrázek lesa měl moc malý prostor nad sebou, tak jsem mračna musela přidělat dalším obrázkem. Jak je možné, že to není vidět? Jde o jedinou věc. Blending. Trochu si pohrát s blendingem vrstvy.), obrázkem očí (kde jsou duhovky přebarveny na červeno), duplikovaným červeným light beamem napasovaným na očích (a aby nebyly stejné, je jeden pootočený), a populárním obrázkem Slendermana s modrým pozadím, které jsem pomocí ctrl+u v photoshopu přebarvila na červeno.

Nic těžkého. Prostě čistě zábava :D

Light beam mi ale dal chvilku zabrat, protože jsem sehnala bílý a ten nešel nijak přebarvit ani upravit. Takže jsem nakonec musela hledat jiný.

Ale to je jediná komplikace.

Nejdéle mi asi nakonec zabralo vybírání fontů, protože jsem do odlišných písem tak trochu cvok a mám jich přes... 400?
Nekoukejte tak na mě. xD
Proscrollovala jsem všemožné možnosti a nakonec se rozhodla pro tuto kombinaci. Nepřijde mi to tak strašné.

A autor příběhu z toho měl radost, což i mě naplnilo radostí :D

Zaujala-li vás knížka podle obalu, neváhejte a pusťte se do čtení ^^
https://www.wattpad.com/story/155274097-projekt-creepypasta

Cover má právo použít jen Michtoranus.

Jen bych ale ráda upozornila na to, že covery na cizí příběhy dělám z důvodu nedostatku času vážně výjimečně. Prozatím nemá cenu si u mě něco objednávat, protože se k tomu prostě nebudu moci dostat. 

Proč nedělám Creepypasta OCčka?

Mám hromady nápadů na nové a nové postavy.

A hlavně na postavy s tragickým backstory a se sklony k sadismu.

S těmito nápady bych mohla vytvořit tucty Creepypasta postav, které by však prakticky byly pořád o tom samém utrpení. Toho je v Creepypastě strašná hromada a už to prostě nedělá tu starou dobrou Creepypastu. Už z toho jsou prostě kraviny o OCčkách, kde se každý snaží proslavit, a proto vymýšlí absurdnější a nesmyslnější příběh.

Mohla bych být taky jednou z těch a vybrat si nějakou z mých postav, která hodně trpí a nemá problém se způsobováním fyzické bolesti až smrti.
A mám jich tu docela dost. Werdaish (kterou nechávám trpět asi nejvíc), Farion (který je druhý z těch, co trpí nejvíc), Kirelaj, Rallar, Srildein, Tarudish, Auree, Rafielle, Naitria, Shendrai, Aaron, Jess, Oliver, Enarya (a mám sto chutí sem připsat i Vilana, jen tak z prdele, abych viděla reakci Maky xD). Mohla bych pokračovat dál, ale pak bychom se dostali až k těm, u kterých utrpení tak závažné také není. Pak bychom se dostali až k těm, kteří mají cool design, který stojí za zpracování. Třeba takový Lazien se zelenou kůží a rohy, temně zelenými vousy a vlasy svázanými do culíku a jedním okem bílým, druhým oranžovým, navíc jeho obočí je ve formě takových plných teček nad očima. Prostě jsem si hrála v rinmaru games.
A i z takových bych mohla udělat Creepypasta OC, mohla bych se tu zase pokoušet nějak proslavit svou postavou (lol, jako kdyby nestačilo, že jsem se docela "proslavila" svým starým blogem a shitloadem překladů + vytvořením a rozšířením #STCPF, haha (uhm, Nauti, za STCPF už ti nikdo žádný zásluhy nedává, protože na tebe všici serou)).

Ale já to neudělám.

Zní to sice krásně, být v Creepypasta komunitě populární, ale ve skutečnosti je to strašnej shit, snažit se vytvořit originální ÓCéčko a pak s ním dělat art trady a vymýšlet mu co nejstrašidelnější příběh a fantazírovat, jak zabíjí po boku Creepypast ve Slendy Family. (To je mimo jiné samo o sobě hrozná hovadina). 

Jasně, hromada OCs se stala populárními a lidé to přeci čtou! A píšou je všichni, tak proč nemůžu taky?

Řeknu vám důvod. 

Spousta z vás nepřišla do Creepypasty kvůli děsivým příběhům, o čemž Creepypasta v samotném jádru, v samotném původu je, ale přišli jste sem kvůli všem těm postavičkám, jako je Jeff, BEN, Jack, Toby, Painter, Puppeteer. Přišli jste sem kvůli věci, která do tohohle fandomu prostě nepatří. Get it?

Zkuste si představit, že chcete dát svoje Creepypasta OC na Creepypasta Wiki. S největší pravděpodobností vám ji nepřijmou. 

Možná si řeknete, že v tom případě jsou blbí, a budete to publikovat někam jinam.

Come on.

Týpci z CP Wiki rozhodně nejsou blbí. 

Jenom vědí, co je pro fandom dobré, co je děsivé. 

A proto z Wikiny odmítají naprostý trash, protože prostě do tohohle fandomu nepatří.

Mohla bych udělat to, co spousta z vás,

a začít vytvářet ze všech těch postav, které jsem vyjmenovala, Creepypasty. Ale buďme k sobě upřímní. Co asi vymyslím za "strašně creepy backstory" k Werdaish? Jak ta potvora sakra přišla k rohům? Co se jí stalo, že sotva přežívá?

Mladá Daisy Weedsová byla normální studentkou na škole. Mezi spolužáky se příliš neukazovala, byla taková nevýrazná, nikdo se s ní extra nebavil, ale to jí nějak nevadilo.

Když přicházela domů, zažívala trauma. Nejen že po cestě domů musela procházet okolo čtvrti, kde ji děcka nemohla vystát. házela po ní rajčata a kameny, ale doma měla tyranizující rodiče.
Začaly ji pronásledovat noční můry o démonce s rohy, která vypadala skoro jako ona. Jednoho dne uřízla rohy jednomu zvířeti a začala si je bolestivě přidělávat na hlavu. Už trpěla dost, takže jí další utrpení nevadilo. Nakonec, s rohy na hlavě, se rozhodla s tím vším skoncovat a pobila celou svou rodinu a všechny, kteří ji neměli rádi. Začala vraždit a odteď si říká Werdaish. 

Vidíte, co je to za bullshit?
A spousta lidí z "CP komunity" by to brala jako normální backstory pro Creepypasta postavu.

Sorry, ale z tohohle důvodu odmítám své postavy, které přestože je nechávám trpět, tak stále strašně zbožňuji, vystavovat Creepypasta fandomu nebo je do něj zapojovat. 

Jistě, vymyslela bych smysluplnější příběh, ale tohle byla taková sumarizace toho, jak běžně backstories Creepypasta postav vypadají. 

Spíš preferuji jednodušší věci.

Werdaish je démon.

A vlastně ani ještě nemá backstory. 

A vlastně pochází ze světa démonů, stejně jako Lazien, Srildein, Tarudish, Auree, Rafielle a spousta dalších. 

Proč bych vytvářela Creepypasta OCčka, když můžu mít vlastní svět vlastních příběhů s vlastními pravidly? Proč se budu omezovat Creepypasta fandomem, proč bych se měla snažit ten příběh udělat přehnaně děsivý, když můžu postavu zasadit do vlastního světa a vytvořit si svoje vlastní pravidla?

Prostě mám pocit, že příběhy v Creepypasta fandomu nezažívají tolik volnosti. Že psaní příběhu v tomhle tématu si prostě neužijete tolik. 

Třeba své staré OCčko Izumi Nomoto/Heart Beat jsem se rozhodla předělat na normálního člověka v jednom universu. Z Arisu, mé prakticky druhé OC, která měla ovázané jedno oko, protože o něj přišla, se stala Arianna Suez, členka Nightmare Hunters. Už dávno to není Creepypasta, místo toho je to takový... Lovec Creepypasty.
Z Maiyi Meo, která měla původně být další Creepypastou a až poté jsem se rozhodla z ní udělat hlavní postavu FNaF 2 FF, je teď May Michinson, hlavní postava mnohem vylepšenější FNaF 2 FF (Forever With Us. Jsem tak strašně hrdá, že už to vychází qwq). Allison se propadl do temných hlubin mého odpadkového koše a nemá cenu se k němu vracet. Hjortmanna asi přetvořím na démona, Rinarelle je už taky dávno v koši, Eriwanne zrovna tak. Něco se ještě dalo zpracovat, něčeho už jsem se prostě musela zbavit.

Odmítám psát Creepypasta OCčka. Místo toho se raději půstím do něčeho ryze originálního a mého vlastního.

Třeba teď jsem začala psát nový příběh z onoho démonického světa, odehrávající se poté, co většinu démonů vyhnala Nortígrainská magie. 

Příběh jsem pojmenovala Exorcistům vstup zakázán a neskutečně moc mě to baví.

Jednou z významných postav zde je Auree. Přišla by mi strašná škoda, kdybych tuhle postavu využila třeba do nějaké Creepypasty, protože to, že je to nejlepší profesionální vymýtačka démonů v celém obrovském městě, kde se příběh odehrává, je prostě mnohem víc cool!

Werdaish sice zatím nemá příběh, ve kterém by tvořila hlavní postavu, ale i tak ji naprosto zbožňuji a nechtěla bych z ní dělat pomocí Creepypasty trash. Farion je pro mě úžasná postava se svou historií, povahou a bolestmi, a rozhodně ho Creepypastě nechci vystavovat. Rallar, Kirelaj a Shendrai jsou boží týpci s úžasnými schopnostmi, na které jsem dost podstatně hrdá. Auree, Srildein, Aaron, Oliver, Jess a Enarya jsou inteligentní lovci cizích bytostí ohrožujících jejich svět. Naitria je zavržená celým světem a dokonce i vlastní rodinou, ale přesto má stále sílu být samostatná a bojovat za svou existenci a práva. (A je to mimo jiné drak.)
Všechny tyhle postavy jsou umístěné do světů, které jsem sama vytvořila (kromě Naitriy, tu jsem umístila do WoW universa :D), na které jsem strašně hrdá, a přestože spoustě z mých postav jsem docela zavařila život, jsem na ně strašně pyšná a mám je hrozně ráda. A právě proto, že mi tolik přirostly k srdci, bych je rozhodně nechtěla označovat jako Creepypasty, protože mezi Creepypastou by z nich byl trash a odpad, protože Creeypasta má jiná pravidla.
Já sama jsem neskutečně nadšená z vlastních světů, vlastních příběhů, z něčeho, co pochází z mé hlavy a nemusím se přitom držet nějakého pravidla "musí to být co nejděsivější".

Mám prostě takový pocit, že spousta autorů v Creepypasta komunitě se už nechce věnovat ničemu jinému, než Creepypastám. V nějakých originálních příbězích mimo téma Creepypasta nevidí smysl, protože díky tomu se přece v Creepypastě neproslaví. 

Jako, guys. ono by to i nějak šlo.

Jen se nesmíte bát přicházet s naprosto novými věcmi! Nemějte strach a popusťte uzdu své fantazie, nezaměřujte se jen na ty děsivé věci! Chytne se vás nějaký zvláštní, neobvyklý nápad? Nepouštějte ho jen proto, že se vám nehodí do tématu! Využijte ho, nemějte strach!
Třeba nebude v tématu, ale určitě to bude něco, co jste vytvořili vy a na co byste měli být hrdí. 

Začínám s komiksy

Vždycky mě to fascinovalo.

Docela nedávno jsem koukala na videa Marka Crilleyho a sledovala, jak pracuje na svých komiksech a jak dává v youtube videích rady, co dělat, co zlepšovat, jak si s čím poradit. 

Ve své minulosti jsem měla období, kdy jsem vážně chtěla pracovat na komiksech - kdysi to byl jen jednoduchý příběh o zvířátkách, načrtnutý ledabyle. Mohlo mi být maximálně jedenáct let.

Potom tu byl pokus o zkomiksování Masters of Cyberspace. Pořád mám v sešitě ještě pokusy na to, ale nikdy to nějak nebylo ono a navíc na to nebyl čas, tak jsem to odložila na dobu neurčitou.

A v aktuální době prázdnin jsem přemýšlela, jak bych jen mohla zkombinovat moji vášeň k sólování ve hře World of Warcraft (jistěže ráda hraju s někým, ale častěji u toho sedím prostě sama :D) se svým blogem a svou tvorbou, a při konverzaci s Migdosem mě napadlo, že bych mohla udělat nějakej "fotopříběh". 

Trvalo mi asi den, než mi došlo, že to je prakticky návrh na komiks.

Ale naprosto osraný komiks x'D 

Řekněme, že jsem potřebovala vědět, zda mě to bude bavit a zda to bude vypadat dobře; potřebuju se do komiksování nejprve nějak vžít, a až poté se do toho vrhnout úplně. 

Takže jsem se rozhodla prostě nafotit screenshoty a sestavit z toho komiks.

Mark Crilley mě k tomu hrozně inspiroval.

Ale asi by to nevzniklo nebýt Ami a jejího komiksu Royal Soul Tale.

A teď mám za sebou aranžování prvního krátkého komiksu a na řadě je přidání textových bublin a textů - a bude to všechno! Bude hotovo!

Jak vypadala tvorba komiksu?

V první řadě jsem se přihlásila na WoWko, na free server Firestorm s datadiskem Legion. 

Místo běžného realmu Sylvanas jsem otevřela funserver Greymane, kde každá postava začíná na levelu 110, což je maximum. A to se mi hodilo; to mi hrálo do karet. Založila jsem si novou postavu.

Ale následně jsem nešla fotit, to vůbec ne. Místo toho jsem se vydala do dungeonů a raidů a začala sbírat vybrané kusy oblečení pro speciální transmog (změna vzhledu oblečení), který se mi maximálně líbil a pro postavu se hodil.

Až poté jsem si mohla dovolit začít něco fotit.

Po nafocení screenshotů podle předem vymyšleného děje jsem přešla do editoru (Photoshop), tam jsem se rozhodla, jak velká bude každá stránka, a postupně jsem začala do každé přidávat fotky. Po třech stránkách jsem pochopila, jak to funguje, a mohla si rozepsat, co se v následujících stránkách odehraje.

Aranžováním to ale nekončí! Pak přišly filtry zlepšující vzhled fotek a sem tam nějaké to detailní ořezávání. Následoval ještě cover art a poté speech bubliny. Nechtěla jsem tam dávat nějaké ty basic bubliny, tak jsem vyřízla speech bubble z WoWka a sehnala si font, který tam patří, a začala přidávat textové bubliny. To samé s rámečky s textem. Prostě převzato z WoWka (kvůli "autentičnosti", haha :D)

Ale zase mám za sebou nějakou tu zkušenost a strašně mě to začalo bavit. Určitě se jim budu věnovat ještě v budoucnu, chci udělat komiks o Vareen a o Zakki, které budou oba dva mnohem delší a možná rozdělené i na více částí.
Rozhodně neříkám, že bych chtěla seknout s psaním a přešupačit se na komiksy. Vůbec.
Jenom jsem si mezi svůj seznam zálib přidala něco nového :3

Doporučuji tuto techniku pro Lazy-Asses, protože se s tím tak člověk docela dobře naučí a sžije se s tím x3