O prokrastinaci a jak s ní musím naložit.

Nedávno jsem si volala s kamarádem (tímto zdravím Adama :D) a tak nějak jsme se dostali na téma, zda jsem ještě stále aktivní na blogu. Přiznala jsem se mu, že mám v poslední době tak trochu velké problémy s prokrastinací - a tak nějak myslím, že bych o tom mohla alespoň napsat článek. Jakože omluvu svým čtenářům? Nebo sobě? Snad obojí. 

Možná jste si všimli,  že málo píšu, a ještě míň se celkově věnuju svým zájmům. Vlastně naopak. Vždyť je to jedno. Mnohem častěji usedám ke knížce, WoWku, anebo se věnuji svým přátelům, jindy potom nemám čas. Jenže právě to mi začíná vadit - bohužel, když například sedím u hry, říkám si, že teď bych mohla dělat něco produktivního, ale jak na to zareaguji? Nijak. A jelikož mě to začalo štvát až přespříliš, pokusím se to změnit.

Mám v plánu vrhnout se na plátna a začít na ně více malovat, začít zase kreslit, propracovat spoustu svých příběhů, naplánovat trochu více příspěvků na Darktown, pracovat na Gympláku, psát články i do jiných rubrik, dopsat některé recenze a věnovat se i dalším věcem - ale teprve až včera jsem se přestala honit za dalším mountem ve WoWku a řekla si, že mě to hraní zase na nějakou dobu přestává bavit. Vlastně všechno, co mě u WoWka drželo, byl létající koberec, který jsem si chtěla ušít. A to už máme za sebou.

A tak jsem si i našla způsob, jak se vyhnout prokrastinaci.

Nezaručuji, že funguje na každého. Ale mě stačí prostě si vytvořit malé cíle, milníky, za kterými se poté vždy naprosto oddaně ženu. Musím ale k nim mít motivaci a musí mě to bavit a uklidnit - pokud svůj mozek přepnu na tento princip, jde to snad samo.

Vytvořit si cíle a cesty k nim. Nejde to hned a nejde to samo, nejen že se k tomu nutím, ale také se potřebuji přesvědčit, že si je skutečně chci vytvořit, a právě to mi bylo mnohdy kamenem úrazu.

Ale zase, pamatujete si, jak jsem oddaně překládala Creepypasty a snažila se svůj blog tak posunout mezi nejpopulárnější z creepypasterských? Šlo jen o to, že jsem divoce uháněla za svým cílem. Něco takového budu potřebovat i nyní. Osobní cíl. Velký, ale se spoustou maličkých po cestě. A abych mu byla oddaná. Ale taky potřebuju, aby byl celistvý, a ne tak roztroušený, jak mnohdy vypadají. Nebo jich může být více nesouvisejících mezi sebou - ale každý z nich aby byl jasný, celistvý a přehledný.

- Art - Illidan Stormrage

Během hlavních prázdnin jsem začala hrát aktuálně nejnovější datadisk WoWka, Legion (Ahh, všichni víme, že v aktuálních dobách je na cestě nový datáč, a všichni se na něj těšíme, že?) a pustila se do hraní za Demon Huntery. V tu dobu jsem proto chytila inspiraci ke kresbě/malbě Illidana Stormrage, jak už název a banner napovídají.

Lineart opravdu nedopadl dle mých představ a když se pořádně zadíváte na křídla, jistě si povšimnete mnohých chybek. Avšak papír jsem nezmačkala a nevyhodila, jelikož jsem doufala, že se mi přeci jen podaří práci nějak zachránit.

Křídla mi tu stále úplně nevyhovují, ale z obličeje a pozadí jsem možná i docela nadšená. Použila jsem anilinové vodovky a na mnohých místech vodu s barvou vysoušela kapesníkem, abych dosáhla chtěného efektu. Kdo ví, snad to bude ještě lepší, až se výtvor pokusím někdy předělat! ^^ I přesto jsem z něj ale docela nadšená - jinak bych ho sem ani nedávala :D

"Píšeš na blog sračky", řekla.

Aktuálně sedím ve škole a máme tak trochu volnější hodinu informatiky. Rozhodla jsem se proto trochu přemýšlet nad tím, co mi zrovna před chvilkou, o přestávce, sdělila má kamarádka. 

Blog. Stránka pro člověka, ke které má jednotlivec nějaký osobní vztah. Obsah každého blogu je velmi individuální a mnozí blogeři mají k těmto svým stránkám silnou citovou vazbu, jelikož jde o místo, kde můžou sdělit své problémy, povídat o svém nadšení, tvořit příběhy, pomáhat ostatním, plnit si sny.

Můj blog je pro mě báječným místem odpočinku, odreagování anebo nabytí životní síly a radosti, a jsem s ním velmi úzce spjatá. Nejsem tu však příliš aktivní; nad články hodně přemýšlím a pozdějí je házím spíš jen do rozepsaných, jelikož se tak trochu bojím, že se tu akorát ztrapním. Ale ono je to zčásti dobře; nakonec se k článkům vrátím, najdu na nich chyby, opravím je a můžu vylepšenou myšlenku vypustit online. 

Člověka jistě zamrzí, když se na jeho blogu objeví hateři, kteří se jen snaží docílit toho, aby svými komentáři zkazili někomu den. Převážně autorovi. Takových lidí není nutno si všímat, jelikož nám jejich komentáře nic nepřinesou, nepokouší se nás žádnou radou posunout dál. Třeba když vám poví "Píšeš na blog sračky." 

Avšak když vám tohle poví vaše kamarádka, a ještě k tomu do očí, zabolí to o něco víc. 

Víte, na mé kamarádce je takový problém, že nechodí daleko pro ostrá a přehnaně upřímná slova, a člověk nikdy neví, kdy to myslí vážně a kdy žertuje. Už jsem jí na toto její chování upozorňovala, ale patrně si z toho nakonec ani nic nedělala. A dneska, i když se pokoušela to myslet dobře, to prostě přehnala, protože tohle mě vážně zabolelo. Ano, řekla k tomu ještě, že by na mém blogu raději viděla mé příběhy, a já jí na to vysvětlila, že není tak jednoduché něco napsat a hned to publikovat, protože tam prostě brzy poté objevím chyby, ale copak je to její blog, aby chtěla rozhodovat, co bych na něj měla publikovat? 

Ještě k tomu dodala, že prý "se mi tam furt střídají kresby s články o novém designu" (což není úplně pravda). Já vím, že se teď cítím hrozně offended, ale chci se z toho vymluvit, dokud to takhle cítím. Protože, co se týče hlavně jejích poznámek, většinou se tomu zasměju, ale poté následují dlouhé hodiny přemýšlení nad tím, jak to vlastně myslela? A zda to mám vážně pochopit tak, že zase dělám něco blbě.  

Nebylo to poprvé, co měla nějaké nepříliš příjemné poznámky k mému blogu. Vlastně je možné, že si to prostě až moc zbytečně beru, a docela ráda bych se tohohle zbavila, ale nějak se mi to zatím nepodařilo; kdykoliv se tu objevila nějaká ta další poznámka, hrozně mě to rozhodilo a často se mi do očí draly slzy, jelikož tohle jsou slova kamarádky, a ne nějakého obyčejného anonymního hatera z internetu.

------

Je další hodina, o přestávce jsem za kamarádkou zašla a rozhodla se s ní o tomhle mluvit. Bylo mi řečeno, že si od ní všechno moc beru. Tak nakonec je možná chyba ve mně samotné, ale stejně tak tu může být i problém ten, že její slova bývají docela často nechtěně obalená v jedu. 

Já nevím, možná jsem prostě víc emočně založená, než ona. Mám ji hrozně ráda, to nepopírám, a vždy se spolu hrozně pobavíme, ale občas její slova zasáhnou hlouběji, než zamýšlela, a já se tím zase nechám až moc rozhodit. Myslím, že bychom jak já, tak ona, měly udělat alespoň jeden zpáteční krok z tohohle docela bolestivého kruhu.

 ------

Nějak jsem se z toho potřebovala vypsat a vlastně bych i byla ráda, kdyby tu někdo dokázal nějak pomoci s touto situací. Určitě ocením jakoukoliv radu, která by třeba v tomhle mohla pomoci se někam posunout.

A zpráva pro kamarádku: tak tady máš nějaký ten článek, který se odlišuje od "článků o kresbách a nových designech". Díky za pozornost.

- Art - Kresba sochy

Je mi nesmírně líto, že jsem se nedozvěděla, jak se vlastně socha jmenuje. Paní profesorka, která nás učí na výtvarku (a je mimo jiné naprosto skvělá, z celého učitelského sboru ji mám snad nejraději), nám řekla, že jde o Atlase, bohužel na internetu mi to nic nepotvrdilo.

Měli jsme na výběr mezi spoustou obrázků soch, mezi kterými byl i David (͡° ͜ʖ ͡°), ale já se rozhodla nakreslit tuto hned v ten moment, kdy jsem ji spatřila. Kontrasty, svalnaté tělo - možná by mi to šlo krásně!


Kresbu jsem začala uskutečňovat na čtvrtku formátu A2 a nejprve jsem přenesla mřížku. Nemohu uvěřit, jak je možné, že jsem s mřížkou ještě nikdy nepracovala! Ty možnosti mne posunuly na úplně nový level! Nu, dobrá, mám i své výhrady, třeba to, že se mi obrázek neskutečně roztáhl do šířky. Beztak jsem spokojená se svou prací.

Rozhodně jsem si nemohla odpustit trochu vlastní praštěnosti při kreslení v jeho tváři. Samosebou jsem hodlala tento detail předělat, jen jsem potřebovala pojistku, jak si svou práci absolutně poznat. (Podpis? Pff, to je pro amatéry xD)

Zde máme kresbu po dalších čtyřech vyučovacích hodinách, i v porovnání s originálem. Nesmírně se to leskne, já vím.
Spolužáci se u mě pozastavovali, a obzvlášť jeden, který si vybral stejnou sochu ke kresbě, mi řekl, že ❝se s tím prostě neseru❞. Pravdou je, že jelikož by mi z mřížky brzy začít tikat oči, raději jsem se prostě pustila do kreslení tak, jak mi to vyhovovalo, a mřížku jsem využíval jen jako podklad, kdybych nevěděla, jak dál. Některé věci jsem si do kresby i dovymyslela, protože kdo mi v tom zabrání? Poté hlavně šlo i o ty kontrasty, kdy jsem se nebála přitlačit na tužku a řádně to tam vyčernit. A bavilo mě to :'D Tužku jsem používala zatím jenom 8B a žádnou jinou, a jsem naprosto spokojená.

Další dvě hodiny mě už nutily dotáhnout práci do konce. Trochu jsem se bála dokreslování nohou, nakonec to ale nedopadlo tak příšerně xD Ale ten podstavec. Ah, mí drazí, ten podstavec. Jedno velké ne. Na něj jsem už neměla nervy, tak jsem jej odflákla, jak se jen dalo. Abych to už měla z krku.

Poté jsem si radši přeměřila, jak že jsem to vlastně nakreslila mřížku, a málem udeřila hlavou do stolu, když jsem zjistila, že sloupec procházející hrudí je o něco větší a celkově tak roztahuje postavu do šířky. No, přegumovávat jsem to už nechtěla - poučení pro příští případ. :D

Došlo mi, že fotit to bez předlohy je nakonec mnohem lepší - alespoň tu není možnost to s tím porovnat a hledat další a další chyby. A jsem s tím takhle i dost spokojená! Taky bych ráda dodala, že vyfotit to byl docela oříšek, protože se kresba díky tomu enormnímu nánosu tuhy leskla jak nikdy jindy. 

Jestli tu bude někdo z vás mít jakoukoliv připomínku či radu, kterou by mi chtěl sdělit, určitě ji šoupněte do komentářů ^^ 

A pokud by někdo chtěl slyšet mou radu ohledně podobných kreseb... 

Určitě trénujte, nebojte se zkoušet něco nového a nevzdávejte se při selhání! A hlavně - věnujte tomu čas. Tahle práce mi zabrala bezmála deset vyučovacích hodin, a kdybych chtěla, ještě s ní vydržím nějakou dobu a opravuji a upravuji, přestože s tím nikdy nebudu dokonale spokojená. Krásná kresba není hned - ale většinou to za využití času stojí. 

Tak... To by bylo tentokrát snad všechno :D Chtěla jsem popsat postup, ale to nemělo tak nějak cenu, jelikož jsem prostě postupovala podle předlohy. :D