- Art - Kresba sochy

Je mi nesmírně líto, že jsem se nedozvěděla, jak se vlastně socha jmenuje. Paní profesorka, která nás učí na výtvarku (a je mimo jiné naprosto skvělá, z celého učitelského sboru ji mám snad nejraději), nám řekla, že jde o Atlase, bohužel na internetu mi to nic nepotvrdilo.

Měli jsme na výběr mezi spoustou obrázků soch, mezi kterými byl i David (͡° ͜ʖ ͡°), ale já se rozhodla nakreslit tuto hned v ten moment, kdy jsem ji spatřila. Kontrasty, svalnaté tělo - možná by mi to šlo krásně!


Kresbu jsem začala uskutečňovat na čtvrtku formátu A2 a nejprve jsem přenesla mřížku. Nemohu uvěřit, jak je možné, že jsem s mřížkou ještě nikdy nepracovala! Ty možnosti mne posunuly na úplně nový level! Nu, dobrá, mám i své výhrady, třeba to, že se mi obrázek neskutečně roztáhl do šířky. Beztak jsem spokojená se svou prací.

Rozhodně jsem si nemohla odpustit trochu vlastní praštěnosti při kreslení v jeho tváři. Samosebou jsem hodlala tento detail předělat, jen jsem potřebovala pojistku, jak si svou práci absolutně poznat. (Podpis? Pff, to je pro amatéry xD)

Zde máme kresbu po dalších čtyřech vyučovacích hodinách, i v porovnání s originálem. Nesmírně se to leskne, já vím.
Spolužáci se u mě pozastavovali, a obzvlášť jeden, který si vybral stejnou sochu ke kresbě, mi řekl, že ❝se s tím prostě neseru❞. Pravdou je, že jelikož by mi z mřížky brzy začít tikat oči, raději jsem se prostě pustila do kreslení tak, jak mi to vyhovovalo, a mřížku jsem využíval jen jako podklad, kdybych nevěděla, jak dál. Některé věci jsem si do kresby i dovymyslela, protože kdo mi v tom zabrání? Poté hlavně šlo i o ty kontrasty, kdy jsem se nebála přitlačit na tužku a řádně to tam vyčernit. A bavilo mě to :'D Tužku jsem používala zatím jenom 8B a žádnou jinou, a jsem naprosto spokojená.

Další dvě hodiny mě už nutily dotáhnout práci do konce. Trochu jsem se bála dokreslování nohou, nakonec to ale nedopadlo tak příšerně xD Ale ten podstavec. Ah, mí drazí, ten podstavec. Jedno velké ne. Na něj jsem už neměla nervy, tak jsem jej odflákla, jak se jen dalo. Abych to už měla z krku.

Poté jsem si radši přeměřila, jak že jsem to vlastně nakreslila mřížku, a málem udeřila hlavou do stolu, když jsem zjistila, že sloupec procházející hrudí je o něco větší a celkově tak roztahuje postavu do šířky. No, přegumovávat jsem to už nechtěla - poučení pro příští případ. :D

Došlo mi, že fotit to bez předlohy je nakonec mnohem lepší - alespoň tu není možnost to s tím porovnat a hledat další a další chyby. A jsem s tím takhle i dost spokojená! Taky bych ráda dodala, že vyfotit to byl docela oříšek, protože se kresba díky tomu enormnímu nánosu tuhy leskla jak nikdy jindy. 

Jestli tu bude někdo z vás mít jakoukoliv připomínku či radu, kterou by mi chtěl sdělit, určitě ji šoupněte do komentářů ^^ 

A pokud by někdo chtěl slyšet mou radu ohledně podobných kreseb... 

Určitě trénujte, nebojte se zkoušet něco nového a nevzdávejte se při selhání! A hlavně - věnujte tomu čas. Tahle práce mi zabrala bezmála deset vyučovacích hodin, a kdybych chtěla, ještě s ní vydržím nějakou dobu a opravuji a upravuji, přestože s tím nikdy nebudu dokonale spokojená. Krásná kresba není hned - ale většinou to za využití času stojí. 

Tak... To by bylo tentokrát snad všechno :D Chtěla jsem popsat postup, ale to nemělo tak nějak cenu, jelikož jsem prostě postupovala podle předlohy. :D